Pátek 30. 5. 2025 – 6. týden velikonoční
Sk 18,9-18
(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“ Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.
Korint byl jednou z důležitých zastávek v rámci Pavlovy misijní činnosti. Pobýval tam relativně dlouho (rok a půl) a měl s touto komunitou, kterou v Korintě založil, čilé kontakty, jak prozrazují dva dochované listy (přitom víme, že jich napsal víc a že i Korinťané mu psali). Pavel ve své radikalitě a i pro obsah hlásání se dostával do konfliktu jak z Židy, tak místní správou. V Korintě to nicméně dopadlo dobře, protože místodržící Gallio vyřešil spor za něj. Občas je nezávislý světský soudce či veřejný činitel záchranou pro člověka pronásledovaného vlastní náboženskou komunitou. Emoce zaslepují oči a soudnost, jak to bylo i případě Židů v Korintě, kteří se chtěli Pavla zbavit, protože jim narušoval jejich vliv a pořádek. Vzhledem k tomu, že se ví relativně přesně, kdy byl Gallio místodržícím v Korintě, je možné datovat i Pavlův pobyt tam mezi lety 48/49-50/51. Manželský pár Priska a Akvila, s nimiž se seznámil právě v Korintě, patřil mezi jeho nejdůležitější spolupracovníky. Pocházel z Říma, ale poskytoval Pavlovi zázemí nejen v Korintě, ale i v Efezu a snad se k nim Pavel chystal i do Říma. Měli stejné řemeslo jako on.
Kenchreje byly jedním ze dvou korintských přístavů. Jáhenka Foibé, doručovatelka dopisu do Říma, pocházela z Kenchrejí.
Autor Skutků líčí Pavla jako člověka respektujícího židovské zvyklosti. Jeho portrét Pavlovy osoby se poněkud odlišuje od toho, který lze získat z Pavlových autentických listů.
Jan 16,20-23a
Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“
Ježíšova smrt bude pro učedníky nepochybně těžká, ale jakmile zakusí, že Ježíš žije, obrátí se jejich smutek v radost. Při setkání s ním už nebude zapotřebí nic řešit. Vše bude jasné a naplněné radostí z prožívané Ježíšovy a Otcovy přítomnosti. Ježíš musí své učedníky na novou situaci připravit, aby byli schopni ji zvládnout, ale stejně to nestačí. Teprve definitivní setkání s Ježíšem znamená tečku a konec vší nejistotě. Do té doby s ní přes veškerou svou víru musíme zápasit; někdo víc, někdo méně. Při definitivním setkání s Ježíšem už nebude zapotřebí se na nic ptát, člověk bude tak naplněn, že už nebude nic dalšího potřebovat.to, co nám dnes tady připadá velmi důležité, se možná ukáže úplně jinak při definitivním setkání, při zakoušení plnosti Boží přítomnosti.
