Texty k zamyšlení

Neděle 20. 7. 2025 – 16. neděle během roku

Gn 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

Sobota 19. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 12,37-42

Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí. Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je (zasvěcená) Hospodinu jako sváteční bdění (závazné) pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.

Pátek 18. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 11,10-12.14

Mojžíš a Árón učinili před faraónem divy, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže syny Izraele ze své země nepropustil. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, beránka pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst.

Čtvrtek 17. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 3,13-20

Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: `Posílá mě k vám Bůh vašich otců.‘ Když se zeptají: `Jaké je jeho jméno?‘ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám‘.“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘

Středa 16. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 3,1-6.9-12

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když (jednou) vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který (šlehal) ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ (Bůh) řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Ten mu řekl: „Křik synů Izraele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují. Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Izraele, vyvedl z Egypta.“ Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ (Bůh) Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám: Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“

Úterý 15. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 2,1-15a

Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane. Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala.

Pondělí 14. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 1,8-14.22

V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“ Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithom a Rameses. Čím víc však je týrali, tím víc se množili a rostli, takže Egypťané se hrozili synů Izraele. Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací (s přípravou) hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky. Farao poručil všemu svému lidu: „Každého (Hebreům) narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“

Neděle 13. 7. 2025 – 15. neděle v mezidobí

Dt 30,10-14

Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

Sobota 12. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25)

Jakub dal příkaz svým synům: „Já už budu připojen ke svým příbuzným. Pochovejte mě u mých otců do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Machpela proti Mamre v zemi Kanaán, kterou si koupil Abrahám od Chetity Efrona do vlastnictví jako pohřebiště. Tam byl pochován Abrahám a jeho žena Sára, tam byl pochován Izák a jeho žena Rebeka a tam jsem pochoval Leu. To pole a jeskyně, která je na něm, byly získány od Chetitů!“ Když Jakub dokončil pořízení se svými syny, položil se na lůžko a zemřel. Byl připojen ke svým příbuzným. Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Třeba nás bude Josef pronásledovat a odplatí nám všechno to zlé, co jsme mu způsobili.“ Poslali Josefovi vzkaz: „Tvůj otec před smrtí poručil: Tak řekněte Josefovi: `Odpusť, prosím, zločin svým bratřím a jejich hřích, že ti způsobili zlé!‘ Nuže, odpusť, prosíme, zločin služebníkům Boha svého otce!“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. I jeho bratři přišli, padli před ním a řekli: „Hle, jsme tvými otroky!“ Josef odpověděl: „Nebojte se, copak jsem namísto Boha? Vy jste zamýšleli se mnou zlé, ale Bůh to obrátil v dobré, aby provedl, co je dnes zřejmé: zachoval život četnému lidu. Jen se nebojte! Postarám se o vás i o vaše děti.“ Upokojil je a přátelsky jim domlouval. Josef i rodina jeho otce přebývali v Egyptě. Josef byl živ sto deset let a viděl pravnuky Efraima. Také synové Machira, syna Manassova, se narodili na Josefova kolena. Potom řekl Josef svým bratřím: „Já už umřu, ale Bůh se vás jistě ujme a vyvede vás z této země do země, kterou přísahou zaslíbil Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“ Nato je zavázal přísahou: „Až se vás Bůh ujme, vezměte s sebou mé kosti z tohoto místa.“ Josef zemřel ve stáří sto deseti let.

Pátek 11. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí, svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Můj synu, přijmeš-li moje slova a mé příkazy u sebe schováš, tvoje ucho dá pozor na moudrost, tvoje srdce se otevře k poznání. Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň přes Hospodinem a poznáš Boha. Vždyť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. Štěstí uchovává pro poctivého, je štítem těch, kdo chodí bez úhony, brání stezky svých spravedlivých, střeží cestu svých přátel. Tu pochopíš spravedlnost a právo, poctivost a každou cestu k dobru.

Středa 9. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.

Čtvrtek 10. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5

 (Když bratři přišli k Josefovi podruhé), Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol mi, pane, ať smí tvůj služebník něco říci, dopřej mu sluchu! Ať se nevznítí tvůj hněv na tvého služebníka, neboť ty stojíš tak vysoko jako farao. Můj pán se ptal svých služebníků: `Máte otce nebo bratra?‘ Řekli jsme mému pánu: `Máme starého otce a malého bratra, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtvý, a tak on zůstal jako jediné dítě své matky a otec ho miluje.‘ Řekl jsi svým služebníkům: `Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči. Jestliže váš bratr nepřijde s vámi, neuvidíte už mou tvář!‘ Proto jsme přišli k tvému služebníku, našemu otci, oznámili jsme mu slova mého pána. Když pak nám řekl otec: `Jděte znovu nakoupit trochu živobytí‘ – odpověděli jsme: `Nesmíme tam přijít! Půjdeme tam, jen bude-li s námi náš nejmladší bratr. Nesmíme totiž spatřit tvář toho muže, nebude-li s námi náš nejmladší bratr.‘ Tu nám řekl tvůj služebník, náš otec: `Vy víte, že mi má žena porodila jen dva syny. Jeden ode mě odešel a musel jsem říci: Jistě byl roztrhán od dravé zvěře! – až dosud jsem ho nespatřil. Vezmete-li mně i tohoto a potká ho nehoda, neštěstím přivedete mé šediny do podsvětí!“ Josef se už nemohl zdržet přede všemi, kteří kolem něho stáli, a zvolal: „Vyjděte všichni ode mě!“ A nikdo u něho nebyl, když se dal svým bratřím poznat. Hlasitě zaplakal. Slyšeli to všichni Egypťané a zpráva o tom přišla až k faraónovu dvoru. Josef řekl svým bratřím: „Já jsem Josef! Můj otec je tedy ještě živ?“ Jeho bratři nebyli s to mu odpovědět, neboť se ho zděsili. Josef řekl svým bratřím: „Přistupte ke mně!“ Přistoupili tedy. Znovu jim řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Ale nebuďte sklíčeni a nermuťte se, že jste mě sem prodali, neboť Bůh mě poslal před vámi, aby vás zachoval naživu.“

Středa 9. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.

Úterý 8. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 32,23-33

Jakub vstal v noci, vzal své dvě ženy a dvě služebnice a jedenáct synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potok a přepravil celý svůj majetek. Jakub zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu kyčelní kloub vymkl, když s ním zápasil. (Neznámý) řekl: „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka!“ (Jakub) odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Neznámý) se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Jakub.“ (Ten) řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.“ Jakub se ho rovněž zeptal: „Oznam také ty mně své jméno.“ Odpověděl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ – a požehnal mu tam. Jakub nazval jméno toho místa Penuel (Boží tvář). (Řekl) totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zachránil jsem si život.“ Zatímco mu vyšlo slunce, míjel Penuel a kulhal ochromen v kyčli. Proto synové Izraele až dodnes nejedí šlachu, která je na kyčelním kloubu, neboť (anděl) poranil Jakubův kyčelní kloub a jeho šlachu.

Pondělí 7. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 28,10-22a

Jakub vyšel z Beršeby a ubíral se do Charánu. Když přišel na jedno místo, zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které byly na tom místě, položil si ho pod hlavu a na tom místě ulehl. Měl sen: Viděl žebřík opřený o zem, jeho vrchol se dotýkal nebe a Boží andělé vystupovali a sestupovali po něm. Hospodin stál nad ním a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izáka. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu na zemi a rozšíříš se na západ a na východ, na sever a na jih. V tobě a v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi. Já budu s tebou a budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti slíbil.“ Když se Jakub probudil ze sna, řekl: „Opravdu, Hospodin je na tomto místě, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jak hrůznou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána do nebe.“ Jakub časně ráno vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, postavil ho tam na památku a pomazal ho svrchu olejem. Nazval to místo Betel (Dům Boží), kdežto dříve se to město jmenovalo Luz. Jakub se zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě chránit na této cestě, kterou konám, dá-li mi pokrm k jídlu a šaty k oblečení a vrátím-li se zdráv a v pořádku do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem. A tento kámen, který jsem položil na památku, bude domem Božím.

Neděle 6. 7. 2025 – 14. neděle v mezidobí

Iz 66,10-14c

Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“

Sobota 5. 7. 2025 – sv. Cyrila a Metoděje; 14. týden v mezidobí

Iz 61,1-3a

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

Pátek 4. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 23,1-4.19; 24,1-8.62-67

Sára se dožila sto dvaceti sedmi let, zemřela v Kirjat Arbě, to je v Hebronu v zemi Kanaán. Abrahám začal připravovat smuteční slavnost a oplakával ji. Potom povstal od mrtvé a řekl Chetitům: „Jsem u vás cizincem a přistěhovalcem. Dejte mi u vás do vlastnictví hrobku, kam bych mohl odnést svou mrtvou.“ Potom Abrahám pohřbil svou ženu Sáru do jeskyně na poli Machpela naproti Mamre (tak se jmenoval Hebron) v zemi Kanaán. Abrahám byl tehdy starý a pokročilý v letech a Hospodin mu požehnal ve všem. Abrahám řekl služebníku, nejstaršímu ve svém domě, který spravoval celý jeho majetek: „Polož svou ruku pod mé bedro! Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, abys pro mého syna nebral ženu z dcer Kananejců, mezi nimiž bydlím. Ale půjdeš do mé vlasti k mým příbuzným, a tam vezmeš ženu pro mého syna Izáka.“ Služebník se ho zeptal: „Možná, že nebude žena chtít mě následovat do této země. Mám přivést tvého syna zpět do země, odkud jsi vyšel?“ Abrahám mu odpověděl: „Chraň se zavést tam mého syna! Hospodin, Bůh nebe a Bůh země, který mě vzal z domu mého otce a ze země mých příbuzných, který mi řekl a který mi přísahal: Tvému potomstvu dám tuto zemi – pošle svého anděla před tebou, abys vzal ženu pro mého syna odtamtud. Kdyby žena nechtěla jít za tebou, budeš zbaven této mé přísahy, ale mého syna tam zpátky přivést nesmíš!“ Po dlouhé době přicházel Izák od studny (zvané) „Žije, kdo mě vidí“; přebýval totiž v zemi Negeb. Když se sklánělo k večeru, vyšel Izák na pole, aby se oddal svým myšlenkám. Zdvihl své oči, zpozorněl, hle – přicházejí velbloudi. I Rebeka zdvihla své oči, spatřila Izáka a spustila se s velblouda. Zeptala se služebníka: „Kdo je ten muž, který jde přes pole proti nám?“ A služebník řekl: „To je můj pán.“ Vzala tedy závoj a zahalila se. Služebník vyprávěl Izákovi, jak pořídil. Izák přivedl Rebeku do stanu své matky Sáry, vzal si ji za ženu a zamiloval si ji tak, že se utěšil ze ztráty své matky.

Čtvrtek 3. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí, svátek sv. Tomáše, apoštola

Ef 2,19-22

Bratři! Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

Středa 2. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 21,5.8-20

Abrahámovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. Když chlapec vyrostl, byl odstaven. A v den, kdy byl Izák odstaven, vystrojil Abrahám velkou hostinu. Sára viděla, jak syn Egypťanky Hagary, kterého porodila Abrahámovi, se rozpustile chová (k jejímu synu Izákovi). Řekla tedy Abrahámovi: „Vyžeň tuhle otrokyni s jejím synem, nebude přece dědit syn této otrokyně s mým synem Izákem!“ To se ovšem velmi nelíbilo Abrahámovi, vždyť se jednalo o jeho syna. Bůh však řekl Abrahámovi: „Netrap se kvůli chlapci a své otrokyni. Vyhov Sáře ve všem, co ti řekla, neboť (pravé) potomstvo ti vzejde z Izáka. Ale i ze syna otrokyně dám vyrůst velký národ, vždyť pochází z tebe.“ Vstal tedy Abrahám časně zrána, vzal chléb a měch s vodou a dal Hagaře, na rameno jí položil i dítě a propustil ji. Ona vyšla a bloudila na pustině Beršeby. Když došla voda z měchu, odložila dítě pod jeden z keřů, šla a sedla si opodál naproti, co by hodil šípem, neboť řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Seděla tedy naproti a nahlas plakala. Bůh však slyšel pláč chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebe a řekl jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se, vždyť Bůh slyšel pláč chlapce tam, kde je. Vstaň, zdvihni chlapce, ujmi se ho, neboť z něho udělám velký národ.“ Bůh jí otevřel oči a uviděla studnici vody. Šla tam, naplnila měch vodou a dala pít i chlapci. A Bůh byl s chlapcem; ten vyrostl, přebýval na pustině a stal se z něho lukostřelec.

Úterý 1. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 19,15-29

Andělé naléhali na Lota a pravili: „Vstaň, vezmi svou ženu, obě své dcery, které jsou tady, ať nezahyneš pro vinu města.“ On však váhal. Tu ho mužové vzali za ruce, i jeho ženu a dvě dcery, poněvadž Hospodin ho chtěl ušetřit, vyvedli jej a teprve za městem ho pustili. Když je vyváděli, řekl (jeden z nich): „Uteč, jde ti o život! Neohlížej se zpátky a nezastavuj se v celém okolí, prchni na hory, abys nezahynul!“ Lot mu pravil: „Ne, prosím, Pane! Tvůj služebník nalezl přízeň v tvých očích a veliké je dobrodiní, které jsi mi prokázal, když jsi mi zachránil život. Já však nemohu utéci na hory. Ať mne jen nestihne neštěstí, ať neumřu! Hle, tady je blízko město, kam bych se mohl utéci, je nepatrné, tam bych chtěl utéci – což není maličké? – a zachránil bych si život.“ (Anděl) mu řekl: „Nuže, vyhovím ti i v této věci, že nevyvrátím město, o němž jsi mluvil. Honem tam uteč, neboť nemohu nic dělat, dokud se tam nedostaneš.“ Proto se nazývá to město Soar (Malé). Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Soaru. Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně. Od Hospodina (se to stalo) z nebe. Vyvrátil ta města a celé okolí se všemi obyvateli, (zničil) i plodiny pole. Lotova žena se ohlédla a změnila se v solný sloup. Abrahám časně zrána šel na místo, kde předtím stál před Hospodinem. Pohlédl směrem k Sodomě a Gomoře, k celému území okrsku, díval se – hle – ze země vystupoval dým jako dým z pece. Když Bůh ničil města té krajiny, vzpomněl si na Abraháma a vyprostil Lota ze zkázy, zatímco města, ve kterých Lot přebýval, vyvrátil.