Pátek 13. 6. 2025 – 10. týden v mezidobí, sv. Antonína z Padovy
Kor 4,7-15
(Bratři!) Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil‘, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
Text představuje jeden z tzv. katalogů útrap, což je výčet útrap a utrpení, jimiž prochází dotyčná osoba. Pavel charakterizuje své útrapy jako něco, co ho kvalifikuje jako Ježíšova následovníka, a to nejen kvůli zmiňovaným útrapám, ale kvůli významu, které s sebou nesou. Pavel si je na jedné straně vědom své lidské omezenosti, na druhé ho to o to více vede nenechat se tím omezovat, ale tím víc se spoléhat na Boha. Utrpení, které dává smysl, se lépe nese než to, kde se člověk cítí jen jako bezmocná oběť.
Mt 5,27-32
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‚Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.“
V rámci tzv. antitezí Horského kázání se Ježíš také vyjadřuje k sexuálnímu pokušení a k rozvodu. Celý tento pasus je ve skutečnosti obranou ženy, která se mohla stát pouhým sexuálním objektem. Výzva je v rámci dobové patriarchální společnosti adresována muži, protože od něho se očekávala sexuální aktivita i rozhodující slovo v manželství. Není dovoleno učinit z ženy sexuální objekt a není dovoleno se jí „zbavit“, když se muži znelíbí. Evangelista uvádí výjimku, kterou jiné texty nemají, a to smilstvo. Co tím má na mysli, je předmětem značných debat. Osobně se domnívám, že je to vsuvka evangelisty, která respektuje daná společenská pravidla, totiž ochranu rodiny, resp. dědických práv. Jde tak o jistotu pána domu, že jeho děti, zejména mužský potomek, jsou skutečně jeho vlastní.
