Úterý 12. 8. 2025 – 19. týden v mezidobí
Dt 31,1-8
Za Jordánem v moabské zemi řekl Mojžíš všemu Izraeli tato slova: Pravil jim: „Je mi dnes sto dvacet let a nemohu už vycházet a přicházet, a Hospodin mi řekl: ‚Tento Jordán nepřekročíš!‘‘ Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde před tebou a vyhubí před tebou všecky tyto národy a zmocníš se jich. Jozue půjde před tebou, jak Hospodin poručil. Hospodin s nimi udělá to, co udělal se Sichonem a Ogem, králi amoritskými, i s jejich zemí: zničil je. Hospodin vám je vydá a vy s nimi naložíte zcela podle příkazu, který jsem vám dal. Buďte silní a stateční, nebojte se a neděste se před nimi, neboť Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde s tebou, nenechá tě a neopustí.“ Potom Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu před celým Izraelem: „Buď silný a statečný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že jim tu zemi dá, a ty ji dáš jim jako majetek. Hospodin sám půjde před tebou, nenechá tě a neopustí. Neboj se a nechvěj se!“
Mojžíš je na konci svého života i poslání. Ví, že do zaslíbené země nevkročí, a přece se stará o budoucnost lidí, které vedl, vyvoleného Božího lidu. Jakkoliv je vyvolená osoba důležitá, její vyvolení není osobním vyznamenáním, nýbrž úkolem, posláním. A to je větší než osoba, která je jím pověřena. Je třeba zajistit pokračování poslání, budoucnost. Člověk se bojí víc o sebe než o budoucnost ostatních, a to je chyba.
Mojžíšova výzva k lidem i k jeho nástupci Jozuovi je zásadní: „Buďte silní a stateční, neděste se!“ Jestliže jde o věc Boží, Bůh si ji zajistí, ať to vypadá jakkoliv. I dnes, a možná především dnes, potřebujeme slyšet a vyslyšet tuto Mojžíšovu výzvu.
Mt 18,1-5.10.12-14
Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“
Pedocentrik Ježíš staví dítě doprostřed a činí z něj, tehdy zcela bezvýznamné osoby, vzor pro ostatní. Nezkušené dítě má být vzorem! Na dětech záleží. Ježíš to zdůrazňuje ve své době právě proto, že dítě mělo společenskou cenu či důležitost jen pro budoucnost, naplnění rodičovských ambicí. Dítě je zde také symbolem všech těch, kdo jsou na okraji, komu se nedostává společenské pozornosti. Ježíš má pro ně zvláštní cit, sympatie – jim primárně nabízí budoucnost, naději, radost, protože právě oni z toho zažívají jen malounko. Ježíš se dokonce s dítětem – stejně jako v 25. kapitole s chudými, nemocnými, trpícími, uvězněnými – ztotožňuje. Dítě je otevřené do budoucnosti, je dychtivé po novém, s netrpělivostí čeká na to, co přijde, nedělá si nároky či ambice… Děti nejsou sice nastaveny jen pozitivně, ale jsou mnohem méně zatížené předsudky a omezujícími představami.