Pondělí 18. 8. 2025 – 20. týden v mezidobí
Sd 2,11-19
Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně. Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.
Izrael dostal darem zaslíbenou zemi, ale jakmile se usadil, tak poměrně rychle zapomněl na svůj slib ctít výlučně Hospodina. Izrael přešel od pasteveckého způsobu života k usedlému zemědělskému způsobu, a tak se pro něj zemědělská božstva, jako Baal, stala lákavá. Izrael nebyl sjednocen, každá kmenová pospolitost fungovala víceméně samostatně, v jejím čele stál soudce, charismatická osobnost povolaná Hospodinem, který vedl ten který kmen k věrnosti Hospodinu, vysvobozoval ho z područí pohanských kmenů. Ale věrnost k Hospodinu netrvala dlouho, jakmile lidem otrnulo, vrátili se k tomu, co se jim zdálo pohodlnější a účinnější.
Tzv. deuteronomistické dějiny, do nichž Kniha Soudců patří, hodnotí dějiny Izraele od usazení v zaslíbené zemi až po babylonské zajetí jako neustálé porušování smlouvy s Hospodinem. Hospodin neustále obnovuje svou smlouvu a zachraňuje Izrael, ale ten je mu posléze znovu a znovu nevěrný. Důsledkem toho je nakonec národní katastrofa.
Každý z nás zná, že je mnohem těžší udržet si živou víru, když se člověku dobře daří, protože to bere jako samozřejmost. Pokušení uctívat jiné bohy je dodnes aktuální, i když to nejsou bohové nadzemští, nýbrž takové věci jako majetek, úspěch, ocenění… Nicméně je těžké si udržet víru i v dobách velmi náročných, těžkých, kdy člověk jako jedinec nebo i celé společenství prohrává, protože Boží zásah se leckdy viditelně neděje. Bůh jedná jinak, než by člověk chtěl a potřeboval, často velmi nepochopitelně, často se zdá, že nejedná vůbec, že na věrnost nereaguje a nechá zlo ničit lidský život. Čtvrtý rok války na Ukrajině, situace v Gaze a jinde jsou velkou zkouškou víry v Boží působení ve prospěch dobra..
Mt 19,16-22
Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.
Za Ježíšem přichází někdo, kdo touží po věčném životě jako něčem, co lze vlastnit. V tom je jeho problém. Je to dobrý člověk, který dělá, co má, ale jeho srdce je svázáno s majetkem a péčí o něj. Ten mladý muž není s to učinit radikální krok, protože má strach. Ježíšova rada není obecným pokynem, nýbrž radou konkrétnímu člověku, který lpí na vlastnictví. Každý z nás má něco, čeho není zrovna ochoten se vzdát, a tak je lapen do sítí lpění na něčem, bez čeho si život nedokáže představit. Není pak pánem sebe sama. Je důležité naučit se připustit, že věci mohou být jinak. Je důležité osvobodit se od lpění na čemkoliv.