9.8.2026, neděle, 19. v mezidobí
Hlavní části mše svaté – podobně jako u jiných svátostí:
- Úvodní obřady: Přivítání, sláva na výsostech. Je na místě, aby na začátku bylo díkůvzdání a oslava Boha a teprve potom vyznání viny a prosba o odpuštění. Život křesťana a také průběh mše svaté není cesta slzavým údolím plným sebeobviňování a stálým vyznáváním hříchů, nýbrž je radostným setkáváním s Bohem, radostným setkáním s Boží radostí. Ne že by člověk nebyl nedokonalý a hříšný, ale domnívat se, že člověk žije ve stálém hříchu a že se musí jako hříšník neustále bít v prsa, prostě není pravda.
Možná jsme se setkali s krajní podobou takového postoje, která tvrdí, že pokaždé, kdy chce člověk přijmout eucharistii, musí bezprostředně předtím přijmout svátost smíření, tedy vyzpovídat se. To ovšem není nauka katolické církve.
Následuje úvodní modlitba. - Bohoslužba slova: Čtení z Bible, tedy čtení z Božího slova a evangelií a promluva (kázání). Ta má být výkladem slova Božího. Ani při zádušní mši nemá být opěvováním ctností zemřelého, nýbrž zvěstováním Boží zvěsti.
U nás je to tak, že celebrant pronáší kázání, jež je výkladem Božího slova, a k tomu ještě Mirej dodá slovo exegetické. - Eucharistická bohoslužba: Příprava darů s modlitbou nad dary, proměnění chleba a vína a svaté přijímání. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistický chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, který předjímá dokonalé spojení s Kristem na věčnosti.
V historii církve se vedlo mnoho sporů o tom, má-li věřící lid přijímat tělo Kristovo nebo i krev Kristovu. Tyto spory jsou naštěstí už minulostí a pokud se lidu podává jen tělo Kristovo, je to pouze z praktických, ne věroučných důvodů. - Závěrečný obřad: Modlitba po svatém přijímání, požehnání a rozeslání věřících.