22.2.2026, neděle, 1. postní
Bůh nás oslovuje, ale nejen jako jednotlivce, nýbrž i jako společenství, církev. Mluví k nám třeba v liturgii, která nám zprostředkuje jeho slovo.
Poselství Svatého otce Lva XIV. k postní době 2026
Naslouchat a postit se. Postní doba jako čas pro konverzi
Naslouchat
Papež se dotýká několika závažných témat. První z nich je naslouchání. Dalším tématem je půst a třetím tématem je společná cesta. My tady nemůžeme celý list číst, protože má dvě strany. Můžeme ovšem něco říci a prvním tématu, tedy naslouchání.
Člověk naslouchá druhému člověku, ale naslouchá také Božímu slovu a také Bůh naslouchá člověku. Člověk a Bůh si navzájem naslouchají, ale otázkou je, zda podle toho, co slyší, také jednají.
Sám Bůh, který se Mojžíšovi zjevil v hořícím keři, ukazuje, že naslouchání je charakteristickým rysem jeho (tedy Božího) bytí: „Viděl jsem utrpení svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek“ (Ex 3, 7). Naslouchání volání utlačovaných je počátkem příběhu osvobození, do něhož Pán zapojuje také Mojžíše, když ho posílá, aby otevřel cestu spásy Jeho dětem, které byly uvrženy do otroctví.
Bůh tedy naslouchá člověku, slyší jeho volání o pomoc. Aspoň v minulosti to tak bylo, v jednotlivých případech, o kterých se píše v Písmu. Nepíše se tam ovšem o obrovském množství těch, kteří k Hospodinu volali, ale vyslyšeni nebyli. Proč to tak bylo?
Snad je to pochopitelnější obráceně, když člověk naslouchá Božímu slovu a snaží se podle něj jednat a žít.
Je to Bůh, který nás oslovuje a který i dnes k nám promlouvá myšlenkami, jež rozechvívají Jeho srdce. Naslouchání Slovu v liturgii nás proto učí pravdivějšímu naslouchání realitě; mezi mnoha hlasy, které procházejí naším osobním a společenským životem, nám Písmo svaté umožňuje rozpoznat ten hlas, který vychází z utrpení a nespravedlnosti, aby nezůstal bez odpovědi.
Jestliže jsme vůči tomuto hlasu hluší, jak má jednat Bůh v lidských věcech, když lidé také nejednají podle toho, co slyší?
Jde tu třeba o hlas lidí stižených válkou na Ukrajině a v mnoha jiných zemích. A mnoho lidí je k tomuto hlasu lhostejných. Já jako jednotlivec proti válce možná nemohu udělat nic, kromě humanitární pomoci. Ale kde jsou skutky politiků a veřejných činitelů, kteří mohou, ale nic nedělají?
Mít takovouto vnitřní disponibilitu pro vnímavost znamená nechat se dnes Bohem poučit, abychom naslouchali jako On, dokud nepoznáme, že „situace chudých představuje výkřik, který v dějinách lidstva neustále klade otázku na náš život, naše společnosti, politické a ekonomické systémy a v neposlední řadě také církev“.
Ve Vatikánu, 5. února 2026, papež LEV XIV.