17.8.2025, 20. ne – Nanebevzetí Panny Marie
Možná jste si povšimli článku Umění naslouchat jako Marie v Kat. týdeníku od papeže Františka z tohoto týdne, č. 33.
Pokorný člověk není ten, kdo sám sebe ponižuje, činí sebe malým a bezvýznamným, nýbrž ten, kdo je ochoten přijmout své postavení, nízkost svého postavení, ač by mohl být více, ač by mohl a měl být uznáván a vysoce hodnocen, ač má na víc, než je mu přiznáváno, … Ani ho nenapadne, aby o svou velkost usiloval.
Tak jako Maria. Je největší žena lidské historie, ale Písmo jí věnuje jen pár vět, ale ona neusiluje o to, aby byla více uznávána. Plní svůj úkol, a nakonec je vyzdvižena Bohem nad všechno stvoření a je vyzdvižena do nebe.
„Maria ve své malosti dobývá nebesa jako první. Tajemství jejího úspěchu spočívá v tom, že si uvědomuje, že je malá, že si uvědomuje, že je sama potřebná. S Bohem může přijmout všechno jen ten, kdo sám sebe považuje za nic.“ Te neznamená, že by nebyl ničím, ale nesnaží se být něčím víc, nevadí mu nízkost jeho postavení.
Maria „strávila svůj život převážně mezi zdmi své domácnosti, strávila ho v obyčejnosti, v pokoře. Dny plnosti milosti nebyly příliš působivé. Často probíhaly stejně, mlčky: na venek nic zvláštního. Ale Boží pohled na ní stále spočíval, obdivoval její pokoru, její přístupnost, krásu jejího srdce, kterého se nikdy nedotkl hřích.“
Její cestou jdou lidé, kteří neusilují o to, aby byli velcí, významní a důležití, kterým to ani nevstoupí na mysl. O to jsou duchovně krásnější.