15.2.2026, neděle, 6. v mezidobí
Mt 5,20-22a.27-28.33-34a.37
Ve středu 18.2. začíná postní doba. Popeleční středa je vedle Velkého pátku jedním ze dvou dní přísného postu.
Popeleční středa a vlastně celá postní doba nemá vést k tomu, aby lidé chodili zasmušilí, aby se trápili a plakali, nýbrž naopak, má vést k radosti a pokoji. Člověk má dělat věci, které jemu i jeho bližním přinášejí radost a které lidem v nouzi přinášejí pomoc.
Samozřejmě se má i modlit a prožívat sebezápor, ale výsledkem tohoto sebezáporu nemá být, že člověk prožívá postní dobu ve smutku nad hříšností svou a hříšností celého světa, že stále činí trpké pokání o hladu a žízni.
To jsou skutky pokání, které jsou trpké a zároveň snad užitečné a dobré a nutné, ale pokud by člověku kazily radost ze života, je lepší je nedělat. Svatební hosté se přece nemohou postit, dokud je ženich mezi nimi.
Radost a pokoj přece nejsou příslibem Božím teprve pro náš posmrtný život v nebeském království nebo až pro čas Velikonoc a doby velikonoční, nýbrž jsou Božím darem i pro současný čas, pro náš současný život, i přesto, že je to možná život plný starostí, problémů a bolestí. O to je ale důležitější, abychom si byli vědomi, že základní nabídkou Boží není sebezápor a utrpení, nýbrž příležitost se radovat. Vždyť zlo již bylo poraženo, ďábel, nepřítel všeho dobrého, je poražen, smrt je poražena, Kristus nad ní zvítězil.
To všechno nám ukazuje a přináší popeleční středa a celá doba postu a celá doba našeho života.
S tím to vědomím si připomeňme, co nám církev pro tuto dobu nabízí. Z toho nejbližší je popeleční středa jako postní den. Je to den, kdy se tady mimořádně bude večer v 18.00 slavit eucharistie.
Na Popeleční středu žehná kněz při bohoslužbě popel, symbol smrti a nicotnosti bytí, připravený z jívových ratolestí požehnaných v předchozím roce při Květné neděli. Poté uděluje věřícím popelec – každého označí popelem na čele a řekne přitom: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“ nebo „Obrať se a věř evangeliu“.
Samotná Popeleční středa je dnem přísného postu, kdy věřící nejedí maso a také omezují celkově množství jídla. Platí to pro dospělé mezi 18 a 60 lety. Děkujme Bohu za tento den sebezáporu. I on vede k radosti.