4.5.2025, neděle – Božího milosrdenství
Před týdnem byla neděle Božího milosrdenství, které se nabízí každému člověku. My jsme ji museli přeložit na dnešní neděli, protože před týdnem byl jiný program.
Svatyně Božího milosrdenství nacházející se v jižní části Krakova ve čtvrti Lagiewniki je jedním z nejoblíbenějších poutních míst v Polsku. V klášteře sester Panny Marie Milosrdné tam žila a zemřela sestra Faustyna Kowalská, šiřitelka svědectví o Božím milosrdenství, horlivá hlasatelka milosrdného Ježíše. Faustyna Kowalská se narodila v roce 1905, zemřela v roce 1938, tedy ve svých 33 letech. V roce 2000 byla svatořečena.
O Božím milosrdenství řekl konkrétní a podstatné slovo zemřelý papež František v exhortaci Amoris Laetitia. Církev má své předpisy, právní předpisy, drží se přikázání, drží se svého pojetí spravedlnosti a svého pojetí povinnosti. Objektivně vzato, člověk buďto církevní předpisy dodržuje, nebo nedodržuje.
To ale ještě nemusí znamenat, že se dopouští hříchu. Bůh může přes to všechno, přes všechny předpisy udělat čáru a postupovat úplně jinak, ve svém milosrdenství přijmout i člověka, který se v lidských očích dopustil nesprávného jednání nebo hříchu.
To jsou např. lidé, kteří žijí v neregulérním manželství. AL 297: „V pastoračním přístupu k osobám, které uzavřely občanský sňatek, které jsou rozvedeny a znovu sezdány nebo které prostě žijí spolu, přísluší církvi osvětlovat jim Boží pedagogiku milosti v jejich životě a pomáhat jim, aby dosáhli plnosti plánu, který s nimi Bůh má, což je silou Ducha Svatého vždycky možné.“
AL 298: „Církev si je vědoma situací, v nichž se muž a žena nemohou z vážných důvodů – například kvůli výchově dětí – rozejít, jak by byli povinni“, a tedy vystoupit z neregulérního svazku.
AL 301: „Proto už není možno říkat, že všichni, kdo se nacházejí v nějaké situaci zvané „neregulérní“, žijí ve stavu smrtelného hříchu a ztratili milost posvěcující.“
To je tedy v rozporu s tím, jak se říkalo o lidech žijících v církevně neplatném manželství, že žijí v hříchu. To tak může být, ale nemusí.
AL 300: „Upřímná reflexe může posílit důvěru v Boží milosrdenství, které není nikomu upíráno.“ Tedy ani těm, kdo nežijí nebo nemohou žít podle předpisu.
AL 305: „V důsledku podmíněnosti a polehčujících faktorů je možné, že v objektivní situaci hříchu – který není subjektivně přičitatelný, nebo aspoň ne plně – může člověk žít v milosti Boží, může milovat a může také růst v životě milosti a lásky a dostávat k tomu pomoc od církve.“
To je Boží milosrdenství, které církev zprostředkuje. To je milosrdenství, které nehledí v první řadě na příkazy zákona, nýbrž na hlas svědomí dotyčného člověka. To je milosrdenství Boží.
