29.6.2025, slavnost Petra a Pavla
Dvojnásobná slavnost, dva velicí apoštolové
Petr a Pavel jsou dvě velké postavy křesťanské církve, „sloupy církve“. Stojí na samém počátku života církve, Petr ještě spíš než Pavel. Petr zažil Ježíše od samého začátku jako jeho učedník a apoštol. Pavel nic takového neprožil. Jeho setkání s Kristem začalo několik let později před branou Damašku, kde němu promluvit Ježíš zmrtvýchvstalý. Každý svou cestu měl úplně jinou.
Petr byl postaven do čela dvanácti apoštolů, a to přes své slabiny. Byl to on, kdo Ježíše před jeho utrpením zapřel.
Pavel žil mnoho let odloučen od ostatních apoštolů po setkání s Ježíšem před Damaškem. Pak se s Petrem setkává, ale jen krátce a stává se z něho velký hlasatel evangelia, jenž podniká daleké cesty, aby hlásal Krista a zakládal jednotlivé církevní obce.
Dnešní den je den, kdy si připomínáme jejich mučednickou smrt, kterou podstoupili v Římě mezi léty 64-67. Jejich mučednická smrt se slaví již od 3.století.
Petr pro nás představuje stabilitu, trvání církve, pevnou, stálou a neměnnou tradici církve
Pavel je veliký misionář, hlasatel evangelia, dynamický prvek v církvi, představuje expanzi církve do tehdy známého světa.
Tito dva apoštolové patří k sobě, tak jako k sobě patří stálost církve a zároveň její obměna, proměna, schopnost vyvíjet se ve vyvíjejícím se světě.
My máme každý své poslání ve společnosti a v církvi. Toto poslání se v průběhu času může měnit, i když zůstáváme v jedné víře v Boha. Jako příklad mohu uvést sám sebe. Já jsem, jak víte, před několika lety přijal poslání faráře, které jsem dříve nikdy nevykonával. Mým posláním dříve bylo věnovat se teologii, vyučovat teologii a vytvářet společenství svobody a bratrství, a to v prostředí církevním i necírkevním, za časů pronásledování církve i po revoluci a osvobození roku 1989.
Tak jak je to úkolem každého z nás.
