Čtvrtek 11. 9. 2025 – 23. týden v mezidobí
Kol 3,12-17
Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto (odpouštějte) i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy.
Autor vyzývá křesťany, aby v rámci své obce, svého společenství, žili v jednotě, vzájemné úctě, toleranci, byli schopni odpuštění. Odpuštění je jedním z nejdůležitějších aktů ve vzájemných vztazích. Je projevem velkorysosti i vědomí vlastní omezenosti, slabosti i selhávání. Křesťan je povolán k lásce a pokoji, má být šiřitelem lásky a pokoje, ale i jejich příjemcem. Děkování Bohu je projevem vděčnosti za to vše, co člověk dostává, je to základní a nejlepší způsob modlitby.
Lk 6,27-38
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete čekat od Boha? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“
Paralelní text k části matoušovského Horského kázání. Dostát těmto nárokům na jednání je náročné, vyžaduje od člověka velkou dávku odvahy, moudrosti a umenšení vlastního já. Evangelista chce také zdůraznit, že ve vzájemných vztazích musí jít o víc než reciprocitu na stejné společenské úrovni, jak to bylo v antice běžné. Nejde o to, že by člověk neměl mít přátelé, blízké lidi, s nimiž prožívá nejrůznější hezké chvíle, jimž je nakloněn a připraven pomoci, ale o to, že to nesmí být výlučné, že nesmí jít o rozšířený egoismus, tedy zájem jen o ty, od nichž může očekávat stejné jednání, kdo jsou mu zcela blízcí a z nichž „něco má“. Metrem lidského jednání má být láska a spravedlnost (svatost) Boží. Kdo dává, dostává, to funguje dodnes.