Čtvrtek 18. 9. 2025 – 24. týden v mezidobí
1 Tim 4,12-16
Milovaný! Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.
Z textu plyne, že v obci se představenými stávali i mladší muži a že s tím byly jisté potíže. Zřejmě ti, kdo si zakládali na svém věku a zkušenostech, podkopávali autoritu Timoteje, resp. mladých představitelů obce. Autor jménem Pavlovým nabádá adresáta a s tím i ostatní, aby respektovali autoritu Timoteje, protože byl ustanoven jako jeden z představitelů obce, možná s vedoucím postavením. Vedení obce v této době (asi konec 1. století) bylo kolektivní. Úkolem toho, kdo stojí v čele obce, je dbát na pravdu (správnou nauku) v situaci, kdy se objevovala různá odklonná („heretická“) učení (nejspíš gnostického zaměření). Představený musí být vzorem v dobrém. Adresát nemá nechat ležet ladem dar, který má, tedy schopnost vést a učit. Pro vedení obce není důležitý věk toho, kdo stojí v čele, ale jeho schopnosti, jeho dary a talenty, a jejich využití ve prospěch obce i jeho dobrý život.
Lk 7,36-50
Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou (nádobu drahocenného) oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala (drahocenným) olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě (na pozdrav), ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi (drahocenným) olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“
Evangelista uvádí jeden z nejzajímavějších příběhů Ježíšova působení. Ježíš je pozván na večeři podle všeho do domu vlivného a váženého člověka, farizeje. A byla tam stejně vážená společnost. Farizej se jmenoval Šimon. Dotyčný Šimon byl nejspíš jen zvědavý, co je Ježíš zač. Jak plyne z Ježíšových slov, Šimon se k němu nijak zvlášť uctivě nekonal. Do domu veška jistá žena nevalné pověsti, protože se dozvěděla, že tam Ježíš je. Šimon asi dotyčnou ženu dobře znal, protože věděl, kdo je. Ona žena hledala u Ježíše pochopení, útočiště, doufala v jeho porozumění, přijetí. Vážila se ho, věřila mu. Její emoce prozrazuje, že se od Ježíše cítila přijatá, že už setkání s ním ji obrátilo život na ruby. Zřejmě se potřebovala setkat s někým, kdo ji neodsuzoval, kdo v ní viděl člověka, možná člověka zraněného. Prostituci ve starověku (stejně jako leckdy dnes) provozovaly ženy, aby si vydělala na živobytí. Leckdy to nebyla zcela svobodná volba. Její pokoru a úctu staví Ježíš do protikladu s tím, jak se k němu hostitel Šimon zachoval.
Někdy jsou lidé, od nichž ostatní nic moc nečekají a svým způsobe jimi pohrdají, upřímnější a pokornější než ti, kdo jsou společensky úspěšní a kdo si o sobě myslí, jak jsou dobří. Kvalita lidského nitra, lidského srdce, není odvislá od společenského postavení, úspěchu a obdivu druhých.