Středa 23. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Brigity, patronky Evropy
Gal 2,19-20
Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.
Funkcí Zákona bylo vést člověka k Bohu, ke společenství s ním. To se naplnilo v Ježíši Kristu, jenž je – jak Pavel v Listu Římanům podotýká (10,4) – naplněním či koncem Zákona. Proto Pavel může říci, že skrze Zákon odumřel Zákonu. Odumření Zákonu znamená zemřít s Kristem, být s ním ukřižován, což se naplňuje ve křtu. Tím se člověk napojuje na Krista, avšak toto napojení ještě není úplné, v rámci pozemské reality se děje ve víře. Ta je darem Boží lásky realizované naplno v oběti Ježíše, Božího Syna, na kříži. Pavel tady podle mého soudu jinými slovy vyjadřuje, co pro něj znamená setkání se zmrtvýchvstalým Pánem, ona rozhodující událost před Damaškem. Pavel cítí vděk za své povolání, cítí se osobně osloven, milován. Člověk, který se cítí milován, který ví, že je milován, žije z této lásky, ta mu dodává sílu k angažovanosti.
Jan 15,1-8
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
Obraz vinné révy (u nás by šlo spíš o ovocné stromy) je velmi názorný. Pokud má vinný keř či ovocný strom nést ovoce, musí se neplodné větve na jaře (občas už na podzim) odstřihnout či odříznout. Velmi často jsou na pohled velmi životaschopné, silné a krásné. Ale je jasné, že žádné plody nepřinesou a jen berou kmeni sílu.
Ježíš je nosným základem společenství, jež vzniká jen přímým napojením každého z členů společenství přímo na něj. V tomto smyslu jsou si všichni ve společenství rovni, protože všichni jsou závislí na přímém napojení na tento nosný základ. Jen tak také mohou být plodní. Aby jejich plodnost byla patřičná, procházejí procesem očištění, jímž jsou životní události. Ty pročišťují plodnost lidského života, pokud je člověk schopen je takto přijmout. Samozřejmě lze dělat mnoho věcí, i dobrých, aniž je člověk spojuje s Ježíšem. Nejde však o ledajaké ovoce, nýbrž o přínos růstu Božího království tady na zemi. A to v plném slova smyslu bez Ježíše nelze.
Zůstat spojen s Ježíšem tak, aby v jeho učednících zůstávala jeho slova, není tak jednoduché, jak to na základě evangelistových slov vypadá. Z kontextu je zřejmé, že to, oč mají učedníci prosit, je spojeno s nesením ovoce. Učedníci, pokud to myslí vážně, dostanou vše, co potřebují, aby mohli nést ovoce.
Bůh je oslaven, když Ježíšovi učedníci – církev – jsou plodní, prokazují se jako skuteční učedníci, kteří následují svého Mistra.
Sv. Brigita (1303-1373) pocházela z rodiny spřízněné se švédským královským rodem, byla vdaná, měla osm dětí (k nim patřila i posléze kanonizovaná sv. Kateřina Švédská), byla františkánskou terciářkou. Po smrti manžela se oddal asketickému způsobu života, byla mystičkou a o svých zkušenostech psala. Její spisy byly překládány do latiny. Výběr z nich v češtině pořídil Tomáš ze Štítného už na konci 14. století. Zemřela v Římě, ale její tělo bylo převezeno do Švédska. Kanonizována byla v roce 1391. V roce 1999 ji spolu se sv. Kateřinou Sienskou a sv. Benediktou od Kříže (Edith Stein) papež Jan Pavel II. prohlásil za spolupatronku Evropy.
