Čtvrtek 25. 9. 2025 – 25. týden v mezidobí

Ag 1,1-8

Druhého roku (vlády) krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, promluvil Hospodin ústy proroka Aggea k judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu: „Tak praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel čas, aby byl stavěn Hospodinův dům.‘“ Promluvil tedy Hospodin ústy proroka Aggea takto: „Vy máte pro sebe čas, abyste bydleli v domech s vykládaným stropem, Hospodinův dům však má být pustý? Nyní praví Hospodin zástupů toto: ‚Zamyslete se nad svým jednáním! Sili jste mnoho, sklidili však málo, jedli jste, nejste však nasyceni, pili jste, ale nestačí to k opojení, oblékli jste se, není vám však teplo, kdo se dal najmout za mzdu, vložil ji do děravého měšce.‘ Tak praví Hospodin zástupů: ‚Zamyslete se nad svým jednáním! Vystupte na horu, přineste dříví a (znovu) vystavte chrám! V něm budu mít zalíbení, v něm chci být oslavován‘ praví Hospodin.“

Prorok Aggeus, který působil v Judsku po bbylonském zajetí (tedy na konci ž. stol. př. n.l.), kritizuje poměry po návratu z babylonského zajetí. Ačkoliv Kýrovým dekretem se Židé mohli navrátit a měli znovu vystavět chrám v Jeruzalémě, tak nejen že jejich návrat byl vcelku liknavý, ale ti, co se navrátili, tak se starali především o co nejlepší bydlo. Nejde o to, že by Hospodin slovy Aggeovými kritizoval navrátilce, že si budují obydlí a starají se o základní životní potřeby, nýbrž jde o kritiku těch, kdo se snaží zajistit si luxusní život. Náboženská rovina života společnosti je odsouvána stranou jako jakási nástavba, na niž nejsou prostředky, čas ani energie. Bůh nekonkuruje zajištění základních lidských potřeb, normálním starostem o zajištění života. Kritika se nese – a platí dodnes – že duchovní rozměr života je vnímán jako v zásadě nadbytečný. Chrám byl důležitý jako duchovní centrum, jako symbol Boží přítomnosti mezi lidem a jako součást židovské identity. Proto jeho znovuvybudování v době konkurenčních polyteismů bylo důležité. Když lidé neuctívají jednoho Boha, uctívají mnoho jiných božstev, i božstvo zvané Mamon nebo Luxus … Bůh chce společenství s lidmi, chce viditelné místo, kde se může člověk s ním setkávat. I v naší době by chrám měl být duchovním centrem společenství, což neznamená jen mešní liturgii.

Lk 9,7-9

Údělný kníže Herodes uslyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslet, protože jedni říkali (o Ježíšovi), že to Jan byl vzkříšen z mrtvých, druzí, že se objevil Eliáš, jiní, že vstal některý z dávných proroků. Herodes však řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo je tedy ten, o kterém slyším takové věci?“ A snažil se ho uvidět.

Herodes Antipas (vládl v Galileji a Pereji v letech 4 př. n. l. – 39 n. l.; syn Heroda Velikého) nechal popravit Jana Křtitele (Lukášovo evangelium nezmiňuje historku s tancem Antipovy neteře Salomé), a to ne zrovna s dobrým svědomím (historicky nechal odstranit Jana Křtitele z politických důvodů, bál se jeho vlivu i kritiky). Na scéně se však objevil jakýsi pokračovatel, prorok, kazatel, divotvůrce. Antipas je zvědavý a zároveň má strach – i kvůli svému svědomí. Text de facto svědčí, že víra ve zmrtvýchvstání v dané době existovala, ale byla spojena s jinými představami, tedy v zásadě s návratem dotyčného do pozemského života. Farizeové věřili ve vzkříšení, ale až na konci času. Zde jde o návrat někoho zemřelého, a to i z dávné minulosti, do života. To jistě Antipovu zvědavost probouzelo a znepokojovalo ho to. I proto, že někteří viděli v Ježíšovi vzkříšeného Jana Křtitele.