Sobota 28. 6. 2025 – památka Neposkvrněného srdce Panny Marie
Gn 18,1-15
Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za ním. Abrahám a Sára byli už staří, pokročili v letech a Sáře už přestalo to, co mívají ženy. Sára se smála v srdci, řekla si: „Teď, když jsem zvadlá, mám zakoušet rozkoš? I můj muž je už starý.“ Hospodin řekl Abrahámovi: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Copak ještě mohu rodit, když jsem stará?‘ Což je Hospodinu něco nemožné? Napřesrok v tento čas se vrátím k tobě a Sára bude mít syna.“ Sára zapírala: „Nesmála jsem se“ – poněvadž se bála. Ale (Hospodin) řekl: „Nikoli, smála jsi se!“
Zajímavý legendární příběh o daru syna zaslíbení: upéct rychle placky ze tří měřic mouky a rychle zabít a upravit tele se také nedá za několik málo okamžiků. Celé tohle vyprávění má ukázat Abrahámovu úctu vůči nečekaným návštěvníkům (stará tradice mluví o andělech), z nichž se nakonec vyklube sám Hospodin či Hospodinův anděl. A ten přichází, aby naplnil své zaslíbení Abrahámovi – přes fyzickou nemožnost se narodí legitimní dědic a syn zaslíbení – Izák. Bůh ví, že se Sára směje v srdci (nikdo jiný to přece nemohl vědět, když to bylo v srdci a ještě ve stanu). To, že se Abrahám tomu také smál v duchu a nevěřil, jak se dozvídáme v Gn 17,17, a zaslíbený syn je poukazem na to (Izák – bude se smát, Smíšek), zůstává mimo pozornost. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. Avšak nejdůležitějším sdělením je, že Izák je dítětem zaslíbení, darem od Hospodina, nikoliv výsledkem lidského kalkulu a přičinění, jako byl Ismael. Když List Židům apeluje na pohostinnost, používá k tomu odkazu právě na tento příběh (13,2). Každého hosta je třeba přijímat s úctou kvůli němu samotnému, ale i kvůli tomu, že může být nečekaným Božím poslem, který může změnit člověku život. Každý host je zároveň i určitou nadějí a poselstvím
Mt 8,5-17
Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: ‚jdi‘, a jde, a jinému: ‚přijď‘, a přijde, a svému služebníkovi: ‚udělej to‘, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A služebník se v tu hodinu uzdravil.
Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky, a horečka jí přestala; (ona) vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých zlými duchy. Svým slovem duchy vyhnal a všecky nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: `Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.‘
Dva příběhy Ježíšovy uzdravující moci. Svými uzdravujícími činy dosvědčuje Ježíš nejen, že Bůh je pánem života a on prostředníkem Božího působení, ale i jeho vnímavost pro potřeby lidí, jeho ochotu jim sloužit. První příběh je zároveň varováním pro Izrael, protože může přijít o Boží zaslíbení, pokud zůstane ve svých zajetých kolejích a nebude schopen vidět novou realitu. To je aktuální dodnes nejen pro Izrael, ale i pro církev. Ti, od nichž se nic nečekalo, mohou předběhnout ty, kdo jsou dětmi zaslíbení.
