Středa 30. 7. 2025 – 17. týden v mezidobí
Ex 34,29-35
Když Mojžíš sestupoval z hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu z hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. Árón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Árón se všemi náčelníky (izraelského) společenství a Mojžíš s nimi mluvil. Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaj rozmlouval. Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.
Pobývání s Hospodinem člověka proměňuje, aniž si to uvědomuje. Mojžíšovi zářila tvář. Ta záře byla tak silná, že ostatní nebyli schopni ji ustát, proto si Mojžíš tvář zakrýval, když byl s lidmi, před Hospodinem však mohl stát s odkrytou tváří, neboť zrcadlila Boží přítomnost. Pouze tehdy, když zvěstoval Boží slovo, když byl přímým nástrojem Božího sdělení, Božího působení, Boží přítomnosti, mohl mít tvář ještě odkrytou, protože skrze něj zářila Boží přítomnost, ale pak ji musel zahalit, ostatní už by ji nesnesli.
V 2 Kor 3,13-18 se apoštol Pavel vrací k tomuto tématu a radostně sděluje svým adresátům, že oni si tvář zakrývat nemusejí, že odrážejí Kristovu záři: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.“
Mt 13,44-46
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“
Nebeské království je něco velmi cenného, říká Ježíš svými podobenstvími. Co to znamená pro nás? Společenství s Bohem, život žitý vědomě v jeho přítomnosti, je něčím, co by člověk měl pěstovat, pro co by měl být ochoten se vzdát svého pohodlí, čemu by měl věnovat čas i své přemýšlení. Není to jen o pozornosti vůči Bohu v modlitbě, nýbrž o nastavení životních priorit.
