Pátek 5. 9. 2025 – 22. týden v mezidobí
Kol 1,15-20
Ježíš Kristus je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, (svět) viditelný i neviditelný: ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kristus) je dříve než všechno (ostatní) a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. (Bůh totiž) rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti), a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.
Jde o jeden z nejzajímavějších christologických hymnů celého Nového zákona. Je možné, že jej autor listu z části převzal z tradice. Je to jediný text Nového zákona, kde je Kristus oslavován v kosmických rozměrech. Do těchto kosmických rozměrů je vtažena i církev jako jeho tělo. To je velmi podstatné sdělení. Hymnus má jinak určité paralely v knize Moudrosti (7,25-30) a v Prologu Janova evangelia. Ježíšova životní oběť nabízí světu cestu smíření, cestu pokoje a dobra. Brána je otevřená, jen je na lidech, aby do ní vstoupili. Jenže to je velký problém. Vrata jsou sice dokořán, ale dovnitř na tuto cestu smíření, pokoje, radosti a naděje se mnoha lidem, včetně těch „zbožných“ moc nechce.
Lk 5,33-39
Farizeové a učitelé Zákona řekli Ježíšovi: „Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“ Ježíš jim odpověděl: „Můžete nutit hosty na svatbě, aby se postili, dokud je ženich mezi nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a v těch dnech se potom budou postit.“ Pověděl jim také toto přirovnání: „Nikdo neustřihne na záplatu kus z nových šatů a nevsadí na staré šaty, jinak rozstřihne nové šaty a na staré se záplata z nových nehodí. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak mladé víno měchy roztrhne, vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se musí nalévat do nových měchů. A žádný, kdo pije staré, nechce nové. Řekne totiž: To staré je lepší.“
Ctnostní a pravověrní opět vyčítají Ježíšovi, že jeho učedníci žijí svobodně, nezávisle na oceňovaných zbožných praktikách. Ježíš není proti postu ani jiné zbožnosti, ale ta má své místo, když je třeba. Ale není to činnost pro činnost. Dokud je se svými učedníky on, tak mají všechny důvody si jeho společnost užít, naučit se svobodě. On přináší něco nového, nový přístup k Bohu, nový typ vztahu k Bohu, jeho úctě i prožívání zbožnosti, mnohem niternější, mnohem méně formální a počitatelný, zásluhový. To nové není s tím starým zcela kompatibilní. Jenže to staré je vyzkoušené a mnozí se tohoto vyzkoušeného a osvědčeného drží a nechtějí riskovat námahu s novým. Nové vyžaduje iniciativu, odvahu, schopnost improvizace a vize do budoucnosti.