Neděle 6. 7. 2025 – 14. neděle v mezidobí
Iz 66,10-14c
Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“
Závěrečná kapitola knihy Izajáš mluví o radosti z vysvobození. Potomci exulantů v Babylonu se směli navrátit zpět do vlasti, kterou symbolizuje Jeruzalém. Tento návrat a zaslibovaný rozkvět je dílem Hospodinovým. On se znovu ujal svého lidu. Doba smutku pominula, nastává čas radosti, naděje a pokoje. Hospodin tu ústy proroka o sobě mluví pomocí metafory matky. Tradiční obraz Hospodin – otec či manžel a Izrael jako dcera, snoubenka tu je převrácen; Hospodin vystupuje jako matka a Izrael je synem. Metafora Izraele jako syna však není ojedinělá. Než ovšem došlo k naplnění tohoto Božího příslibu, této výzvy k radosti, uplynulo téměř 50 let, tedy dvě generace lidí se narodily jinde než ve vlastní zemi. Boží čas je jiný než lidský, což je pro člověka problém, protože jeho čas je velmi limitovaný. Při pohledu na probíhající čtvrtý rok války na Ukrajině je náročné se s Božím časem srovnat.
Gal 6,14-18
Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.
Pavel mluví o novém stvoření. Tím nemá na mysli, že by člověk se stal někým jiným než člověkem, ale že se změnila jeho situace ve světě. Nové stvoření předpokládá staré, tedy Boží stvoření a jeho konkretizování na Izraeli jako vyvoleném národě. Nové stvoření nepopírá to „staré“, protože i nadále zůstává člověk Božím stvořením, stvořeným na podobu Boží, ale nyní již nejde o vyvolenost jednoho společenství, nýbrž skrze Krista o vyvolení pro každého, ba o dosažení Božího synovství. To je nové stvoření: člověk vyvolený a povolaný do Boží blízkosti jako Boží syn/dcera. Proto obřízka již není jediným znamením vyvolení. Rozhoduje vazba na Krista, jeho následování. Ale ani tento Boží dar není žádným automatismem snadného života, jak dokazuje už životní příběh samotného Pavla. Když Pavel píše, že se chlubí křížem Ježíšovým, pak to je polemický výpad vůči těm, kteří jeho význam oslabovali návratem do minulosti, důrazem na význam obřízky jako znamení Božího vyvolení. Znamením příslušnosti k Ježíšovi, jež nosí Pavel na svém těle, jsou viditelné stopy jeho útrap, jak o nich hovoří v 11. kapitole 2. listu Korinťanům (23-33: židovský trest 40 ran bez jedné, římské bičování, kamenování a další vyjmenované útrapy). Pavel svým životem angažovaným zcela v hlásání evangelia může dosvědčit, co znamená následovat Krista, nést kříž.
Lk 10,1-12.17-20
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‚I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“
Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“
Začátek této perikopy (verše 1-10) se čtou i na svátek svatých Cyrila a Metoděje. Závěr této perikopy rozeslání dalších učedníků je stejně důležitý jako její první část. Dvanáct tvořilo nejužší grémium Ježíšových spolupracovníků-učedníků a přátel. Ale vedle nich Ježíše doprovázeli další a i jim dává Ježíš podíl na svém charismatu a rozesílá je se základním poselstvím „Přiblížilo se Boží království“, a to i s mocí dosvědčovat přítomnost tohoto království mocnými skutky. Mise těchto dalších 72 učedníků byla zřejmě úspěšná, takže z toho byli nadšení. Ježíš jejich nadšení obrací jiným směrem, než je zaměřovali oni sami. Nejde o úspěšnost a zázračnost působení, ale především o zakotvení v Bohu, o vyvolení k prožívání společenství s ním. Radovat se z úspěšné práce je jistě důležité a Ježíš to nikterak neznevažuje, ale klade důraz na to nejpodstatnější: společenství s Otcem. V jeho síle byli schopni to vše vykonat, na to nemají zapomínat. Radost má být obrácena k Bohu jako vyjádření vděčnosti za to, že mohli být jeho nástrojem. Nakonec to byl Ježíšův dar moci, který dostali, ne jejich vlastní moc.
Úspěch je pro člověka důležitý a je na místě se z něho radovat, ale při všem tom by člověk neměl zapomínat na to, že to není jen jeho zásluha. Jak píše apoštol Pavel: „Co máš, co bys nebyl dostal?“
