Texty k zamyšlení

Středa 4. 12. 2024 – 1. týden adventní

Iz 25,6-10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Starý zákon sice nemluví o Božím království výslovně, ale podává jeho obraz – obraz hostiny, jak ho známe i z Nového zákona. Božím darem není jen hojnost pokrmů (což bylo pro člověka tehdejší doby velmi působivé), ale získání poznání, tedy poznání Boha pro všechny bez rozdílu a zničení smrti. Bude to čas radosti, naplněného bytí. Pro tehdejší Izraelity se toto společenství symbolicky naplňuje na hoře Sijón, tedy v Jeruzalémě jakožto městě Božím. Kéž se tato vize co nejvíc naplňuje i v našich dnech. Nejde jen o vidinu budoucnosti, ale o přebývání tady a teď – o přebývání s Bohem.

Úterý 3. 12. 2024 – 1. týden adventní, sv. František Xaverský

Iz 11,1-10

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

Pondělí 2. 12. 2024 – 1. týden adventní

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Neděle 1. 12. 2024 – 1. neděle adventní

Jer 33,14-16

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Sobota 30. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí, svátek sv. Ondřeje

Řím 10,9-18

Jestliže ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: ‚Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.’ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť ‚každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen’. Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: ‘Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!’ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: ‚Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?’ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptám se: Neslyšeli snad o tom? – Ale ano! ‘Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.’

Pátek 29. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí

Zj 20,1-4.11-21,2

Já, Jan, viděl jsem anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán. A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků. Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu. Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.

Čtvrtek 28. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí

Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a

Já, Jan, viděl jsem anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. Tu jeden silný anděl zvedl kámen podobný velkému žernovu a hodil ho do moře se slovy: „Se (stejnou) prudkostí bude svrženo velké město Babylón, že po něm nezůstane stopa. Hlas harfeníků, pěvců, pištců a trubačů se už v tobě neozve. Žádný mistr jakéhokoli řemesla se už v tobě neukáže. Klepání mlýna už v tobě nezazní. Světlo lampy už v tobě nezazáří. Hlas ženicha a nevěsty se už v tobě neuslyší. Neboť tvoji velkoobchodníci byli velmoži na zemi a tvými kouzly byly svedeny všechny národy. Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas velkého zástupu v nebi: „Aleluja! Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé: vykonal soud nad tou velkou nevěstkou, jež svým smilstvem kazila zemi, a pomstil krev svých služebníků, (která lpěla) na jejích rukou!“ Pak znovu opakovali: „Aleluja! Dým z něho stoupá na věčné věky!“ A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!“

Středa 27. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí

Zj 15,1-4

Já, Jan, viděl jsem na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv. A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili (v boji) se šelmou, s jejím obrazem a s číslem (vyjadřujícím) její jméno. Měli citery (ke chvále) Boží a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“

Úterý 26. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí

Zj 14,14-20

Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v ruce ostrý srp. Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata. Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal (hrozny) z pozemské vinice a naházel (je) do velkého lisu Božího hněvu. Lisovalo se mimo město a z lisu tekla krev a (sahala) koním až po uzdu (na vzdálenost) tisíc šest set honů.

Pondělí 25. 11. 2024 – 34. týden v mezidobí

Zj 14,1-3.4b-5

Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, – který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.

24. 11. 2024 – 34. neděle během roku, slavnost Ježíše Krista krále

Dan 7,13-14

Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Sobota 23. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

Zj 11,4-12

Mně, Janovi, bylo řečeno: „(Hle, já pošlu dva svědky.) To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli. Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. Jejich mrtvoly (zůstanou ležet) na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. A (lidé) z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení. Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali.

Pátek 22. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

Zj 10,8-11

Hlas z nebe, který jsem (já, Jan,) už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

Čtvrtek 21. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

Zj 5,1-10

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi, ani v podsvětí nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“ A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou: „Jsi hoden vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi) z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“

Středa 20. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

Zj 4,1-11

Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako (zvuk) polnice, když se mnou mluvil, zavolal (na mě): „Pojď sem nahoru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně (někdo) seděl. Vypadal jako kámen jaspis a sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed (na čtyřech) stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“ A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají: „Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest i moc, protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“

Úterý 19. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

1. čtení – Zj 3,1-6.14-22

Já, Jan, uslyšel jsem Pána, jak mi říká: „Andělovi církevní obce v Sardech napiš: Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý. Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření. Shledal jsem totiž, že tvoje skutky nejsou dokonalé před mým Bohem. Nuže, vzpomeň si (na nauku, kterou) jsi přijal a slyšel; zachovávej (ji) a změň se! Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. Přesto však máš v Sardech několik lidí, kteří si šaty neposkvrnili; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou (toho) hodni. Kdo zvítězí, bude tedy oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života, ale budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly. Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

Pondělí 18. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí

Zj 1,1-4; 2,1-5a

Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. Blaze předčitateli i posluchačům (tohoto) proroctví, kteří zachovávají, co je v něm psáno, protože ta doba je už blízko.

17. 11. 2024 – 33. neděle v mezidobí

Dan 12,1-3

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

Sobota 16. 11. 2024 – 32. týden v mezidobí

3 Jan 5-8

Můj drahý (Gáje), jednáš, jak se sluší na věrného (křesťana) ve všem, co prokazuješ bratřím, a to i cizím. Ti veřejně ve shromážděních věřících mluvili o tvé lásce. A bude to od tebe pěkné, když je (zase tak) vybavíš na cestu, jak je to hodné Boha. Neboť se vydali na cesty pro (Ježíšovo) jméno a neberou nic od pohanů. Je to přece naše povinnost, abychom se takových lidí ujímali. Tak budeme mít účast v jejich práci při (hlásání) pravdy.

Pátek 15. 11. 2024 – 32. týden v mezidobí, sv. Martina

2 Jan 4-9

(Vyvolená paní,) měl jsem velikou radost, když jsem našel mezi tvými dětmi takové, které žijí v pravdě, jak nám to Otec nařídil. A nyní tě, paní, prosím – to ti píšu ne jako přikázání nové, ale (jako) to, které jsme měli od začátku – milujme se navzájem! Láska záleží v tom, že žijeme podle jeho přikázání. A přikázání, jak jste slyšeli od začátku, je toto: Žijte v lásce! Mnoho svůdců se objevilo ve světě, kteří nevyznávají Ježíše jako Mesiáše, jenž přišel v těle. Jsou to svůdci a antikristi. Dejte si pozor, abyste nepřišli o (plody) naší práce, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo jde dál a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo v tom učení zůstává, má Otce i Syna.