Texty k zamyšlení

Pondělí 14. 10. 2024 – 28. týden v mezidobí

Gal 4,22-24.26-27.31-5,1

Bratři! Stojí v Písmu: ‚Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné.‘ Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno: ‚Raduj se neplodná, kterás nerodila, v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti. Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná, více než ta, která má muže.‘ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné. To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.

13. 10. 2024 – 28. neděle v liturgickém mezidobí

Mdr 7,7-11

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

Sobota 12. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 3,22-29

Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří. Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Pátek 11. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 3,7-14

Bratři! Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti. Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: ‚Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.‘ Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil. Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece (v Písmu): ‚Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona‘. Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože ‚spravedlivý bude žít z víry‘. Zákon však nemá na zřeteli víru, ale (tam platí): ‚Kdo (ty předpisy) bude plnit, najde v nich život.‘ Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘ Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).

Čtvrtek 10. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 3,1-5

Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?

Středa 9. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 2,1-2.7-14

Bratři! Po čtrnácti letech jsem šel znovu do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k tomu (od Boha) milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám (doporučili), abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

Úterý 8. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 1,13-24

Bratři! Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. (Bůh) si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu. Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.

Pondělí 7. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 1,6-12

Bratři! Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné (evangelium)! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet! Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem. Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.

6. 10. 2024 – 27. neděle v mezidobí

Gn 2,18-24

Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl (je) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

Sobota 5. 10. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 42,1-3.5-6.12-16 (hebr. 1-3.5-6.12-17)

Job odpověděl Hospodinu a řekl: „Vím, že zmůžeš všechno, že ti není nemožný žádný záměr. Kdo by mohl neznalostí zatemňovat prozřetelnost? Přesto jsem mluvil o věcech, jimž nerozumím, vyšších než já, které nemohu chápat. Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči. Proto odvolávám a projevuji lítost v popelu a v prachu.“

Pátek 4. 10. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 38,1.12-21; 40,3-5

Hospodin odpověděl Jobovi z (hlubin) bouře a řekl: „Dával jsi někdy rozkazy jitru, ukázal zoře místo, na němž má stát, aby uchopila okraje země a z ní vytřásla zločince? (Ona) mění zemi jak hlínu pod pečetí, jak oděv ji barví. Bere se hříšníkům jejich světlo, láme se rozpřáhlé rámě. Pronikl jsi až k pramenům moře, v jeho hlubinách jsi kráčel? Otevřely se ti brány smrti, uzřel jsi brány temnot? Díval ses na zemské dálavy? Pověz, znáš to všechno? Kde je cesta k příbytku světla, kdepak je místo temnot, abys je přenesl do jejich území nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí? Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil, tvých dnů je veliký počet!“

Čtvrtek 3. 10. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 19,21-27

Job se ujal slova a řekl: „Smilujte se nade mnou, smilujte se, moji přátelé, vždyť ranila mě Boží ruka. Proč mě stíháte jako Bůh? Nemůžete se nasytit mého masa? Kéž by byla napsána má slova, kéž by byla vyryta do mědi, železným rydlem do olova, navěky vtesána do kamene. Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha. Já sám ho spatřím, mé oči ho uvidí, ne jako nepřítele: mé ledví v mém nitru touhou (po něm) prahne.

Středa 2. 10. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 9,1-12.14-16

Job se ujal slova a řekl svým přátelům: „Dobře vím, že je tomu tak: V čem by mohl mít člověk u Boha pravdu? I kdyby se chtěl s ním hádat, ani slova mu nemůže odpovědět. Bůh je moudrý myslí a mohutný silou. Kdo mu vzdoroval a zůstal bez pohromy? Aniž to kdo pozoruje, přenáší hory a převrací je ve svém hněvu. Vychyluje zemi z jejího místa, že se její sloupy otřásají. Poroučí slunci, a ono nevyjde, pod pečetí zavírá hvězdy, (aby nesvítily). Sám nebesa roztahuje, kráčí po hladině moře. Tvoří Hyady a Orióna, Plejády a skrytá souhvězdí jihu. Tvoří velkolepé a neprobádatelné věci, divy, které nelze sečíst. Když přichází ke mně, nevidím ho, když odchází, nevnímám ho. Když bere, kdo by mu chtěl bránit, kdo mu smí říci: ‚Co to děláš?‘ Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova? I kdybych byl spravedlivý, nedostanu odpověď, na milost bych čekal (u svého soupeře). I kdybych volal a on se ozval, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.“

Úterý 1. 10. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 3,1-3.11-17.20-23

Job otevřel svá ústa a proklel svůj den. Job se ujal slova a řekl: „Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, a noc, která řekla: ‚Počat je chlapec.‘‘ Proč jsem nezemřel při východu z lůna, nevyšel z života, abych hned zhynul? Proč mně kolena vyšla v ústrety, proč prsy, aby mě kojily? Neboť nyní bych ležel v pokoji, spal bych a odpočíval s králi a rádci světa, kteří stavějí pro sebe hrobky, anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem, stříbrem plní své domy. Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod, jako nemluvňata, která nespatřila světlo, tam, kde přestává zuření zločinců, kde odpočívají ti, jimž ochably síly. Proč soužení dostávají světlo, a život ti, kdo mají zármutek v nitru, kdo touží po smrti, a ona nepřichází? Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli, radovali by se až k jásotu, plesali by, kdyby nalezli hrob. To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat, kterého Bůh uzavřel ze všech stran.“

Pondělí 30. 9. 2024 – 26. týden v mezidobí

Job 1,6-22

Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemí a potuloval jsem se po ní.“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“

Neděle 29. 9. 2024 – 26. neděle v mezidobí

Nm 11,25-29

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

Sobota 28. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí, svátek sv. Václava

Mdr 6,9-21

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Pátek 27. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Kaz 3,1-11

Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k narození i čas k umírání, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého. Je čas k zabíjení i čas k léčení, čas k boření i čas ke stavění. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci. Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání, čas k objímání i čas k odříkání si objetí. Je čas k hledání i čas k ztrácení, čas k schovávání i čas k odhazování. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení. Je čas k milování i čas k nenávidění, čas k válce i čas k míru. Jaký užitek ze své námahy má člověk, který pracuje? Uvažoval jsem o zaměstnání, které dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. Všechno činí vhodně ve svůj čas, i (zvěst) o věčnosti jim vložil do srdce, přece však nemohou proniknout dílo, které dělá Bůh od začátku do konce.

Čtvrtek 26. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Kaz 1,2-11

Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním, ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: Hle, to je nové dávno to bylo v dobách, které byly před námi. Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat.

Středa 25. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Př 30,5-9

Každé slovo Boha je vytříbené, on je štítem pro ty, kdo se za něj skryjí. K jeho slovům nic nepřidávej, aby tě nepokáral a nebyls usvědčen ze lži. Dvojí věc žádám od tebe, neodpírej mi ji, dříve než zemřu: Podvod a lež vzdal ode mě, ani bídu, ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí, abych se z přebytku nestal nevěrným a neřekl: Kdo je Hospodin? – nebo z bídy abych nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.