Pátek 28. 5. 2021

Sir 44,1.9-13

Chvalme nyní slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Někteří (lidé) nezanechali památku po sobě a zmizeli, jako by nežili, byli, jako by se nenarodili, a tak i jejich děti po nich. Ale (naši otcové) jsou proslavení muži, a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u jejich potomstva, na jejich děti (přejde) bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním a kvůli rodičům i jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne.

Čtvrtek 27. 5. 2021 – svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného velekněze

Jer 31, 31-34

Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin.

Středa 26. 5. 2021 – sv. Filipa Neriho

Sir 36,1-2a.5-6.13-19

Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, shlédni a sešli svou bázeň na všechny pohany, aby tě poznali, jako víme my, že není boha kromě tebe, Pane. Obnov divy a opakuj zázraky. Shromáždi všechny Jakubovy kmeny a vezmi si je v dědictví jako kdysi. Pane, smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno, nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným. Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš.

Úterý 25. 5. 2021

Sir 35,1-15

Kdo zachovává zákon, rozmnožuje oběti, kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků. Kdo se ukazuje vděčným, obětuje nejlepší mouku, kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu, přestat s bezprávím, to ho usmiřuje. Před Pánem se neobjevuj s prázdnou, to všechno se má dělat, že je to přikázáno. Oběť spravedlivého plní oltář tukem a její vůně stoupá k Nejvyššímu.

Pondělí 24. 5. 2021 –  památka P. Marie, Matky církve

V salesiánské rodině P. Marie, Pomocnice křesťanů

Památka Panny Marie, Matky církve byla zavedena papežem Františkem v dekretu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 11. února 2018.

Gn 3,9-15.20

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“

23. 5. 2021 Boží hod svatodušní

Sk 2,1-11

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem.

Sobota 22. 5. 2021 – 7. týden velikonoční

Sk 28,16-20.30-31

Když jsme dorazili do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet sám s vojákem, který ho hlídal. Za tři dni potom svolal si tamější židovské přední muže. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, já jsem neudělal nic proti (izraelskému) lidu ani proti zvykům přijatým od předků. Přesto však jsem byl z Jeruzaléma v poutech vydán do moci Římanům.

Pátek 21. 5. 2021 – 7. týden velikonoční

Sk 25,13b-21

Král Agrippa a Bereniké zavítali do Césareje; přišli pozdravit Festa a zdrželi se tam více dní. Festus přitom předložil králi Pavlův případ: „Je tady ve vazbě ještě z Felixovy doby jeden vězeň. Když jsem byl v Jeruzalémě, velekněží a židovští starší podali na něho žalobu a žádali, aby byl odsouzen.

Čtvrtek 20. 5. 2021 – 7. týden velikonoční

Sk 22,30; 23,6-11

Velitel (posádky v Jeruzalémě) chtěl vědět najisto, z čeho židé Pavla obviňují. Dal ho tedy na druhý den vyvést z vězení a přikázal, aby se shromáždili velekněží a celá velerada. Pak dal Pavla dovést dolů a postavit před ně. Pavel věděl, že jedna část patří ke straně saducejské a druhá k farizejské. Proto zvolal k veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů! Stojím před soudem kvůli naději ve vzkříšení mrtvých!“

Středa 19. 5. 2021 –7. týden velikonoční

Sk 20,28-38

Pavel řekl starším církevní obce v Efesu: „Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si (Kristus) získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádce šetřit nebudou. Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout za sebou učedníky.

Úterý 18. 5. 2020 – 7. týden velikonoční

Sk 20,17-27

Pavel poslal z Miléta do Efezu a povolal k sobě starší z církevní obce. Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem si u vás počínal od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, i po celý ostatní čas. Sloužil jsem Pánu se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. Neopomenul jsem nic z toho, co by vám bylo k užitku, ale hlásal jsem vám to a učil vás tomu veřejně i po domech.

Pondělí 17. 5. 2021 – 7 týden velikonoční

Sk 19,1-8

Když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel horními kraji a přišel do Efesu. Tam našel některé učedníky a zeptal se jich: „Dostali jste Ducha Svatého, když jste přijali víru?“ Odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý.“ Řekl pak: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“

16. 5. 2021 - 7. neděle velikonoční

Sk 1,15-17.20-26

Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch Svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě.

Sobota 15. 5. 2021 – 6. týden velikonoční

Sk 18,23-28

Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud odešel a po pořádku procházel galatský kraj a Frýgii a utvrzoval všechny učedníky. Mezitím přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu. Byl poučen v nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův. Začal tedy neohroženě mluvit v synagoze.

Pátek 14. 5. 21 – svátek sv. Matěje, apoštola

Sk 1,16-26

¹⁶"Bratři, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, ¹⁷ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. ¹⁸Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. ¹⁹Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. ²⁰Neboť je psáno v knize Žalmů: 'Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil'; a jinde je psáno: 'Jeho pověření ať převezme jiný.' ²¹Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, ²²od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání." ²³Vybrali tedy dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; ²⁴pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, ²⁵aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří." ²⁶Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.

Liturgické čtení, z něhož je z textu vynechaná část s Jidášovým koncem (verše 18 a 19, jež jsou zde kurzívou), přináší dvě základní informace, a to konec Jidášův v rámci Dvanácti a dovolbu apoštola Matěje („výběrové“ řízení na funkci apoštola v rámci Dvanácti). Pouze Matoušovo evangelium a Skutky mluví o Jidášově smrti (jde nicméně o dvě různé tradice spojené s polem zvaným Pole krve – Hakeldama). Líčení Jidášovy smrti (ať už šlo historicky o skutečnou fyzickou nebo duchovní smrt, tedy odpad od Ježíše) je jakýmsi varováním pro ty, kdo odejdou ze společenství Ježíšových učedníků a pokračovatelů, z církve. Jsou mrtví, vyloučili se ze společenství spásy.

Dovolba apoštola Matěje, jenž má přijít na Jidášovo místo, je zajímavá způsobem volby i kritérii. Z možných kandidátů jsou vybráni dva a mezi nimi se má rozhodnout. Kritéria pro to jsou: příslušnost k širšímu okruhu Ježíšových učedníků (chodili s námi v době Ježíšova pozemského působení) a stali se společně s Dvanácti svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Způsob volby mezi vybranýma dvěma je zcela běžný a dodnes praktikovaný v situacích, kdy se zdá, že obě možnosti jsou vyrovnané (losování jako naše „hodit si korunou“), avšak je doprovázen modlitbou, nejde tedy jen o náhodu.   

Jan 15,9-17

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

Jde o pokračování řeči o vinném kmeni, kde téma zůstávání v Ježíši je rozvinuto tématem vzájemné lásky, a to lásky mezi Otcem a Synem, lásky mezi Ježíšem a učedníky a nakonec mezi učedníky samými. Aby láska mezi učedníky opravdu fungovala, je třeba, aby zůstali v lásce Ježíšově, protože jedině tak jsou schopni jít až za hranice lásky k sobě samým. Nárok, který tu Ježíš pro své učedníky staví, svým způsobem přesahuje přikázání milovat bližního jako sebe sama, protože jde o položení života za druhého. Tak jako Ježíš dává svůj život za učedníky, jsou i oni pozváni a povoláni k tomu, aby dali svůj život za sebe navzájem. To je výrazem skutečného přátelství. V této vypjaté situaci blížící se smrti Ježíš deklaruje vzájemné vztahy s učedníky jako přátelství, jako rovnocenný vztah, který nastolil on tím, že se s nimi dělí o to nejcennější, co má a čím žije, o intimní společenství s Otcem.

Znovu se tu objevuje Ježíšovo přání a určení učedníků, jeho přátel, a to přinášet trvalý užitek, a zároveň ujištění, že dostanou od Otce to, co pro to potřebují. Trvalým užitkem je míněna především apoštolská činnost, růst Božího království na zemi. A to je vázáno na skutečnou vzájemnou lásku.

Čtvrtek 13. 5. 2021 – Nanebevstoupení Páně

Sk 1,1-11

Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“

Autor Skutků odkazuje na svou první knihu – Lukášovo evangelium. Stejně jako ono jsou i Skutky adresovány Teofilovi, což byl nejspíš sponzor nebo mecenáš rozšíření obou knih. Autor slovy Ježíšovými odmítá nároky učedníků dozvědět se jasný čas nastolení definitivního Božího království. Místo toho jim zaslibuje dar Ducha, který je povede k tomu, aby vydávali o Ježíšovi pravdivé svědectví. Ježíšovi učedníci jsou povoláni k tomu, aby svědčili po celém světě o Božím jednání skrze Ježíše Krista, o novém věku. Ježíš už není dostupný ve své pozemské existenci, ale je s nimi skrze dar Ducha a jednou znovu přijde, aby s konečnou platností nastolil plnost nové reality.

Posláním Ježíšových učedníků a následovníků je vydávat pravdivé svědectví, jaký je Bůh, co zjevil o sobě světu skrze Ježíše a co nabízí všem lidem jako budoucnost. Není lidskou starostí řešit ono „kdy“. Je třeba žít s nadějí a v naději a lásce. Pak se ono „kdy“ proměňuje už v „tady a teď“. To, co je tady a teď pak bude „jen“ dokonáno, očištěno a proměněno v ryzí lásku a radost.

Ef 4,1-13

Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: ‚Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.‘ Když však ‚vystoupil‘, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost.

Církev je organický celek, organismus propojený různými vazbami, diferencovaný pro různé úkoly, a to aby všichni rostli v zakotvení v Kristu. Dary jednotlivých lidí jsou dány pro růst celku; nejsou určeny pro kariéru jednotlivců, nýbrž pro prospěch celého společenství. Každý člověk je Bohem obdarováván, aby byl přínosem pro druhé. Záleží na každém, jak moc je ochoten svými dary sloužit druhým.

Mk 16,15-20

(Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům,) řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

Tento úryvek je částí tzv. delšího závěru Markova evangelia. Čerpá z ostatních evangelií – podobně jako v závěru Matoušova evangelia jsou zde učedníci posláni hlásat a křtít, tedy misijně působit a získat další učedníky. Když člověk opravdově uvěří, víra změní jeho život, i když to neznamená, že ho budou provázet uvedená znamení. Kdo je zakotven v Kristu, přináší uzdravení svému okolí, byť to může v jiném než fyzickém smyslu. Zmrtvýchvstalý Pán je svým následovníkům blíž než za svého pozemského života: je totiž blízko každému z nich v průběhu celých dějin i všude na světě.

Středa 12. 5. 2021 – 6. týden velikonoční

Sk 17,15.22-18,1

Průvodci dovedli Pavla z Beroje do Athén. Odtamtud se pak vrátili a nesli s sebou pro Silu a Timoteje příkaz, aby za ním co nejdřív přišli. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a začal mluvit: „Athéňané! Jak pozoruji, jste po každé stránce lidé velmi zbožní. Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátná místa, přišel jsem také na jeden oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Co vy tedy neznáte, a přece to ctíte, to já vám zvěstuji.

Úterý 11. 5. 2021 – 6. týden velikonoční

Sk 16,22-34

Lid (z města Filip) se sběhl proti Pavlovi a Silovi. Úředníci z nich dali strhat šaty a nařídili bít je pruty. Když pak jim vysázeli hodně ran, dali je zavřít do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je dobře hlídal. Když dostal takový rozkaz, dal je do nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy. (Ostatní) vězni je poslouchali.

Pondělí 10. 5. 2021 – 6. týden velikonoční

Sk 16,11-15

Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov) Samotráké, druhý den do Neapole (v Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v té makedonské oblasti a římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se Lýdie.

9. 5. 2021 - 6. neděle velikonoční

Sk 10,25-26.34-35.44-48

Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali.

Sobota 8. 5. 2021

Sk 16,1-10

Pavel přišel do Derbe a Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timotej. Byl to syn židovky, která se přidala k víře, a pohanského otce. Protože měl u bratří v Lystře a v Ikóniu dobrou pověst, chtěl si ho Pavel vzít s sebou na cesty. Z ohledu na tamější židy ho obřezal, protože všichni věděli, že jeho otec byl pohan. Cestou pak ve všech městech, kudy procházeli, sdělovali ta ustanovení, o kterých apoštolové a starší v Jeruzalémě rozhodli, že se mají zachovávat.

Pátek 7. 5. 2021 – 5. týden postní

Sk 15,22-31

Apoštolové a starší se spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství.

Čtvrtek 6. 5. 2021 – 5. týden velikonoční

Sk 15,7-21

Když se (o obřízce na sněmu) dlouho tak a onak rokovalo, vstal Petr a promluvil k (apoštolům a starším): „Jak víte, bratři, Bůh už dávno mezi vámi rozhodl, aby pohané uslyšeli slovo evangelia z mých úst, a tak aby přišli k víře. A Bůh, který zná srdce, dosvědčil jim (svou přízeň) tím, že jim udělil Ducha Svatého právě tak jako nám. Nedělal tedy žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Nuže, proč nyní pokoušíte Boha tím, že učedníkům navlékáte chomout, který nedovedli snést ani naši otcové, ani my?

Středa 5. 5. 2021 – 5. týden velikonoční

Sk 15,1-6

Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Církevní obec je tedy vypravila na cestu.

Úterý 4. 5. 2020 – 5. týden velikonoční

Sk 14,19-28

Do Lystry přišli židé z Antiochie a z Ikónia, přemluvili dav a začali Pavla kamenovat. Pak ho vyvlekli ven z města, protože mysleli, že už je mrtvý. Když ho však učedníci obstoupili, vstal a šel zase do města. Ale na druhý den odešel s Barnabášem do Derbe. Také v tomto městě hlásali radostnou zvěst a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie.

3. 5. 2021 – svátek sv. Filipa a Jakuba

1 Kor 15,1-8

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti.

2. 5. 2021 – 5. neděle velikonoční

Sk 9,26-31

Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak (Šavel) viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi.