Texty k zamyšlení

Čtvrtek 7. 8. 2025 – 18. týden v mezidobí

Nm 20,1-13

V prvním měsíci přišlo všechno množství synů Izraele na poušť Sin. Lid se usadil v Kadeši. Maria tam zemřela a byla tam pochována. Nebylo vody pro takové množství, srotili se tedy proti Mojžíšovi a Árónovi. Lidé se s Mojžíšem hádali a říkali: „Kéž bychom zemřeli, jako zahynuli naši bratři před Hospodinem! Proč jste přivedli Boží obec na tuto poušť, abychom zde zemřeli my i náš dobytek? Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na toto ošklivé místo? Není to místo k setí, je bez fíkovníků, vinic, granátovníků, a ani vodu nemáme k pití!“ Mojžíš a Árón přišli ze shromáždění ke vchodu do stánku schůzky a padli na svou tvář. Ukázala se jim Hospodinova velebnost a Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi si hůl a shromáždi všechny, ty a tvůj bratr Árón. Před nimi poručte skále, aby vydala svou vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a napojíš všechny i jejich dobytek.“ Podle rozkazu Mojžíš vzal hůl, která byla před Hospodinem, s Árónem shromáždili všechny před skálu a řekl jim: „Slyšte, buřiči! Vyvedeme vám z této skály vodu?“ Mojžíš zvedl svou ruku, udeřil dvakrát holí do skály, a vytryskla hojná voda. Pili všichni lidé i jejich dobytek. Hospodin však řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Protože jste mi nevěřili, že bych se mohl osvědčit před očima synů Izraele jako svatý, neuvedete toto množství do země, kterou jim chci dát.“ To jsou vody Meriby (= Hádky), kde se synové Izraele hádali s Hospodinem a kde jim dal důkaz své svatosti.

Středa 6. 8. 2025 – 18. týden v mezidobí, slavnost Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Úterý 5. 8. 2025 – 18. týden v mezidobí

Nm 12,1-13

Maria a Árón pomlouvali Mojžíše kvůli kušanské ženě, kterou si vzal; oženil se totiž s ženou kušanskou. Řekli také: „Copak jenom k Mojžíšovi mluvil Hospodin? Což nemluvil i k nám?“ Hospodin to slyšel. Mojžíš byl velmi pokorný, pokornější než všichni lidé na zemi. Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Árónovi a Marii: „Vyjděte vy tři do stánku schůzky!“ Všichni tři vyšli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, stanul u vchodu do stánku a zavolal Áróna a Marii. Když oba dva přistoupili, řekl: „Slyšte má slova: Jestliže je u vás prorok, já Hospodin se mu zjevuji ve vidění a mluvím k němu ve snu. Tak tomu není s mým služebníkem Mojžíšem, on má mou důvěru v celém mém domě. Tváří v tvář s ním mluvím, jasně a ne v hádankách; patří na Hospodinovu podobu. Proč jste se odvážili mého služebníka Mojžíše pomlouvat?“ A odešel naplněn hněvem na ně. Oblak ustoupil ze stanu, a hle – Maria je malomocná jako sníh. Árón se obrátil k Marii, a vidí, že je malomocná. Řekl Mojžíšovi: „Pane můj, zapřísahám tě, nedej nám pykat za hřích, který jsme v pošetilosti spáchali. Ať Maria není jako mrtvý plod, jehož maso je napolo shnilé, když vychází z mateřského lůna!“ Mojžíš vzýval Hospodina: „Bože, prosím tě, navrať jí zdraví!“

Pondělí 4. 8. 2025 – 18. týden v mezidobí

Nm 11,4b-15

Synové Izraele řekli: „Kdo nám dá maso k jídlu? Vzpomínáme si na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, na okurky, melouny, pór, cibuli a česnek. Nyní hyneme, nic tady není, jen tu manu máme na očích.“ Mana byla jako zrnka koriandru a podobala se pryskyřici bdelia. Lidé se rozcházeli a sbírali ji, pak ji mleli na mlýnku nebo roztloukali v moždíři, potom ji vařili v hrnci a připravovali z ní placky. Chutnala jako pečivo zadělané olejem. Když se večer snášela na tábor rosa, padala i mana. Mojžíš slyšel, jak lidé pláčou, každá rodina u vchodu do svého stanu. Hospodinův hněv se velmi rozpálil, i Mojžíš byl tím velmi dotčen a řekl Hospodinu: „Proč jednáš se svým služebníkem tak zle, proč nenacházím milost ve tvých očích, že nakládáš břímě celého tohoto národa na mě? Copak já jsem počal všechen tento lid nebo já jsem ho zrodil, že mi říkáš: ‚Nes je ve svém náručí, jako nosí chůva kojence, (nes je) do země, kterou jsi přísahou zaslíbil jejich otcům?‘ Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, který přede mnou pláče a říká: ‚Dej nám k jídlu maso!‘ Já sám nemohu nést všechen tento lid, neboť je pro mě příliš těžký. Jestliže chceš se mnou takto jednat, to mě raději zabij, jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, abych už neviděl své neštěstí!“

Neděle 3. 8. 2025 – 18. neděle během roku

Kaz 1,2; 2,21-23

Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

Sobota 2. 8. 2025 – 17. týden v mezidobí

Lv 25,1.8-17

Hospodin řekl Mojžíšovi na hoře Sinaji: „Počítej si sedm ročních týdnů, sedmkrát sedm let, takže to bude doba sedmi ročních týdnů, čtyřicet devět let. V sedmém měsíci, desátého dne měsíce, dáš zatroubit fanfáry na roh. V den smíření dáte zatroubit na roh v celé vaší zemi. Tento padesátý rok prohlásíte svatým a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás milostivé léto. Vrátíte se každý ke svému pozemkovému majetku, každý se vrátí ke svému rodu. Tento padesátý rok bude pro vás milostivé léto, nebudete sít, a co samo vyrostlo, nebudete žnout, nebudete sbírat hrozny z neořezaných vinic. Bude to milostivé léto, bude pro vás posvátné. Budete jíst z polí, co se urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému pozemkovému majetku. Jestliže něco prodáte svému krajanu nebo od něho něco získáte, neutiskujte se! Od svého krajana budeš kupovat podle počtu let po milostivém létě a on ti prodá podle počtu let sklizní. Jestliže to bude mnoho let, dáš větší kupní cenu, bude-li to málo let, dáš menší kupní cenu; on ti prodá podle počtu sklizní. Neutiskujte se navzájem! Boj se svého Boha, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh!“

Pátek 1. 8. 2025 – 17. týden v mezidobí

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37

Hospodin pravil Mojžíšovi: „Řekni synům Izraele: ‚To jsou Hospodinovy svátky, posvátná shromáždění, která svoláte v určené doby: Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce k večeru, bude Hospodinova Pascha. Patnáctého dne toho měsíce bude svátek nekvašených chlebů ke cti Hospodina. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat Hospodinu zápalnou oběť, sedmého dne bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce.‘‘‘ Hospodin pravil Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele a řekni jim: ‚Až přijdete do země, kterou vám chci dát, a sklidíte v ní úrodu, přineste knězi snop, prvotinu ze své žně. (Kněz) ať zasvětí snop před Hospodinem, aby vám zjednal jeho přízeň; ať zasvětí snop v den po sobotě! Potom počítejte plných sedm týdnů ode dne po sobotě, ode dne, kdy jste přinesli snop k zasvěcení. Napočítejte padesát dní až do dne po sedmé sobotě a pak obětujte novou nekrvavou oběť Hospodinu. Desátý den sedmého měsíce bude den smíření, budete mít posvátné shromáždění, budete se postit a obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Patnáctého dne tohoto sedmého měsíce bude po sedm dní svátek stánků ke cti Hospodina. První den bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu, osmého dne budete mít posvátné shromáždění a budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Je to skončení svátků, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. To jsou Hospodinovy svátky, v nichž svoláte posvátné shromáždění, abyste obětovali zápalnou oběť Hospodinu: celopaly, nekrvavé oběti, žertvy a úlitby, jak je předepsáno pro každý den.‘“

Čtvrtek 31. 7. 2025 – 17. týden v mezidobí, památka sv. Ignáce z Loyoly

Ex 40,16-21.34-38

Mojžíš učinil všecko přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. První den prvního měsíce druhého roku byl příbytek Boží postaven. Mojžíš postavil příbytek (takto): rozmístil podstavce, zasadil desky, zastrčil závory a vztyčil sloupy. V příbytku rozprostřel stan a nahoru na stan umístil pokrývku, tak jak mu přikázal Hospodin. Potom vzal svědectví (desky Zákona) a vložil je do archy, prostrčil k arše tyče a nahoru na archu dal slitovnici. Když přinesl archu do příbytku, zavěsil vnitřní oponu a zastřel archu svědectví, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Tu oblak zahalil stan schůzky a Hospodinova velebnost naplnila příbytek. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu schůzky, neboť se nad ním vznášel oblak a Hospodinova velebnost naplnila příbytek. Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, synové Izraele vytáhli, a tak to dělali po celou dobu svého putování. Jestliže se oblak nezvedl, nevytáhli až do dne, kdy se zdvihl. Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň v noci před očima celého domu Izraele po celou dobu putování.

Středa 30. 7. 2025 – 17. týden v mezidobí

Ex 34,29-35

Když Mojžíš sestupoval z hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu z hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. Árón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Árón se všemi náčelníky (izraelského) společenství a Mojžíš s nimi mluvil. Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaj rozmlouval. Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.

Úterý 29. 7. 2025 – 17. týden v mezidobí

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mojžíš vzal stan a postavil ho mimo tábor v jisté vzdálenosti od něho a nazval ho stanem schůzky. Když se kdokoli chtěl poradit s Hospodinem, vycházel ke stanu schůzky, který byl mimo tábor. Kdykoli Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával a každý zůstal stát u vchodu do svého stanu a pozorně hleděli za Mojžíšem, až vešel do stanu. Kdykoli Mojžíš vešel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu a (Hospodin) rozmlouval s Mojžíšem. Všechen lid viděl oblakový sloup stát u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. A Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem. Potom se (Mojžíš) vracel do tábora. Ale jeho služebník, mládenec Jozue, syn Nunův, neopouštěl vnitřek stanu.

Pondělí 28. 7. 2025 – 17. týden v mezidobí

Ex 32,15-24.30-34

Mojžíš sestupoval z hory, v rukou dvě desky svědectví, desky psané po obou stranách, na jedné i na druhé straně. A ty desky byly dílo Boží, a to písmo bylo písmo Boží, vyryté na deskách. Tu Jozue slyšel, jak lid hlučí, a řekl Mojžíšovi: „V táboře je válečný ryk.“ Ale on odpověděl: „To nejsou zpěvy vítězů, to nejsou žalozpěvy poražených, já slyším zpěvy dvou sborů.“ Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl tele i tance, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod tou horou je roztřískal. Potom vzal tele, které udělali, a spálil ho v ohni, rozemlel na prach, nasypal na vodu a dal pít synům Izraele. Árónovi Mojžíš řekl: „Co ti udělal tento lid, žes na něj uvalil tak veliký hřích?“ Árón odpověděl: „Ať můj pán neplane tolik hněvem! Ty víš, že tento lid je nakloněný ke zlému. Řekli mi: ‚Udělej nám Boha, který by šel před námi, neboť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země.‘ Řekl jsem jim: ‚Kdo má zlato, ať se ho zbaví a donese mně!‘ Já jsem to hodil do ohně a vyšlo toto tele.“ Když nastal příští den, řekl Mojžíš lidu: „Dopustili jste se velikého hříchu. Nyní ale vystoupím k Hospodinu, snad ho usmířím za váš hřích.“ Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si ze zlata boha. Můžeš ještě smazat jejich hřích? Jestliže ne, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Toho, kdo hřešil proti mně, vymažu ze své knihy. Nyní však jdi a veď ten lid, kam jsem ti řekl. Hle, půjde před tebou můj anděl. A až přijde den trestu, potrestám je za jejich hřích!“

Neděle 27.7.2025 – 17. neděle v mezidobí

Gn 18,20-32

Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Tři mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

Sobota 26. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, památka sv. Jáchyma a Anny, rodičů P. Marie

Ex 24,3-8

Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“

Pátek 25. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Jakuba, apoštola

2 Kor 4,7-15

Bratři! Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil‘, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.

Čtvrtek 24. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí

Ex 19,1-2.9-11.16-20b

Třetího měsíce od východu synů Izraele z egyptské země, přišli jednoho dne na sinajskou poušť. Dali se na cestu z Refidim, a když přišli na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“ Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu. Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra a nechť vyperou své šaty! Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj.“ Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali stát na úpatí hory. Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni. Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. Zvuk polnice se mocně šířil a sílil. Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal. Hospodin sestoupil na horu Sinaj, na její vrchol, a povolal Mojžíše na vrchol hory.

Středa 23. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Brigity, patronky Evropy

Gal 2,19-20

Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

Úterý 22. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Marie z Magdaly (Máří Magdalény)

Pís 3,1-4a

Snoubenka praví: Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla. „Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce.“ Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážní, procházející městem. „Viděli jste miláčka mého srdce?“ Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce.

Texty z Písně písní, původně sbírky svatebních písní, bývají aplikovány alegoricky na vztah Hospodina a Izraele, vztah Krista a církve nebo vztah Krista a duše věřícího. Zde tedy milující hledá milovaného, toho, po němž touží její srdce. Nebojí se vyjít do tmy, doptávat se hledat, riskovat. Avšak nikdo nemůže odhalit tajemství lásky mezi dvěma zamilovanými, to mohou jen oni sami. Je marné se doptávat, je třeba se spolehnout na své srdce, na své nitro. Je třeba vyjít do tmy a riskovat.

Pondělí 21. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí

Ex 14,5-18

Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, změnil se názor faraóna i jeho dvořanů na lid a řekli: „Co jsme to jen udělali, že jsme Izraele propustili z našeho otroctví!“ Dal zapřáhnout do svého vozu a své vojsko vzal s sebou. Vzal šest set nejlepších vozů a všechny válečné vozy egyptské a na všech byla vybraná posádka. Hospodin zatvrdil srdce faraóna, egyptského krále, takže pronásledoval syny Izraele, oni však vytáhli chráněni vztaženou rukou (Boží). Egypťané – všechny koně, faraónovy vozy, jeho jezdci a vojsko – je pronásledovali a dostihli je v táboře u moře u Pi Hachirot před Bál Safonem.

Neděle 20. 7. 2025 – 16. neděle během roku

Gn 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

Sobota 19. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 12,37-42

Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí. Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je (zasvěcená) Hospodinu jako sváteční bdění (závazné) pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.