Texty k zamyšlení

Středa 2. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 21,5.8-20

Abrahámovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. Když chlapec vyrostl, byl odstaven. A v den, kdy byl Izák odstaven, vystrojil Abrahám velkou hostinu. Sára viděla, jak syn Egypťanky Hagary, kterého porodila Abrahámovi, se rozpustile chová (k jejímu synu Izákovi). Řekla tedy Abrahámovi: „Vyžeň tuhle otrokyni s jejím synem, nebude přece dědit syn této otrokyně s mým synem Izákem!“ To se ovšem velmi nelíbilo Abrahámovi, vždyť se jednalo o jeho syna. Bůh však řekl Abrahámovi: „Netrap se kvůli chlapci a své otrokyni. Vyhov Sáře ve všem, co ti řekla, neboť (pravé) potomstvo ti vzejde z Izáka. Ale i ze syna otrokyně dám vyrůst velký národ, vždyť pochází z tebe.“ Vstal tedy Abrahám časně zrána, vzal chléb a měch s vodou a dal Hagaře, na rameno jí položil i dítě a propustil ji. Ona vyšla a bloudila na pustině Beršeby. Když došla voda z měchu, odložila dítě pod jeden z keřů, šla a sedla si opodál naproti, co by hodil šípem, neboť řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Seděla tedy naproti a nahlas plakala. Bůh však slyšel pláč chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebe a řekl jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se, vždyť Bůh slyšel pláč chlapce tam, kde je. Vstaň, zdvihni chlapce, ujmi se ho, neboť z něho udělám velký národ.“ Bůh jí otevřel oči a uviděla studnici vody. Šla tam, naplnila měch vodou a dala pít i chlapci. A Bůh byl s chlapcem; ten vyrostl, přebýval na pustině a stal se z něho lukostřelec.

Úterý 1. 7. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 19,15-29

Andělé naléhali na Lota a pravili: „Vstaň, vezmi svou ženu, obě své dcery, které jsou tady, ať nezahyneš pro vinu města.“ On však váhal. Tu ho mužové vzali za ruce, i jeho ženu a dvě dcery, poněvadž Hospodin ho chtěl ušetřit, vyvedli jej a teprve za městem ho pustili. Když je vyváděli, řekl (jeden z nich): „Uteč, jde ti o život! Neohlížej se zpátky a nezastavuj se v celém okolí, prchni na hory, abys nezahynul!“ Lot mu pravil: „Ne, prosím, Pane! Tvůj služebník nalezl přízeň v tvých očích a veliké je dobrodiní, které jsi mi prokázal, když jsi mi zachránil život. Já však nemohu utéci na hory. Ať mne jen nestihne neštěstí, ať neumřu! Hle, tady je blízko město, kam bych se mohl utéci, je nepatrné, tam bych chtěl utéci – což není maličké? – a zachránil bych si život.“ (Anděl) mu řekl: „Nuže, vyhovím ti i v této věci, že nevyvrátím město, o němž jsi mluvil. Honem tam uteč, neboť nemohu nic dělat, dokud se tam nedostaneš.“ Proto se nazývá to město Soar (Malé). Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Soaru. Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně. Od Hospodina (se to stalo) z nebe. Vyvrátil ta města a celé okolí se všemi obyvateli, (zničil) i plodiny pole. Lotova žena se ohlédla a změnila se v solný sloup. Abrahám časně zrána šel na místo, kde předtím stál před Hospodinem. Pohlédl směrem k Sodomě a Gomoře, k celému území okrsku, díval se – hle – ze země vystupoval dým jako dým z pece. Když Bůh ničil města té krajiny, vzpomněl si na Abraháma a vyprostil Lota ze zkázy, zatímco města, ve kterých Lot přebýval, vyvrátil.

Pondělí 30. 6. 2025 – 13. týden v mezidobí

Gn 18,16-33

Z Mamreovy doubravy se mužové vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil. Hospodin si řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat? Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“ Hospodin tedy řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Ti mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem, a Abrahám se vrátil domů.

Neděle 29. 6. 2025– slavnost sv. Petra a Pavla, 13. neděle v mezidobí

Sk 12,1-11

Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stáž. Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ Udělal to. Dále mu nařídil: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli tak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel. V tom přišel Petr k sobě a řekl: „Teď vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid.“

Sobota 28. 6. 2025 – památka Neposkvrněného srdce Panny Marie

Gn 18,1-15

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za ním. Abrahám a Sára byli už staří, pokročili v letech a Sáře už přestalo to, co mívají ženy. Sára se smála v srdci, řekla si: „Teď, když jsem zvadlá, mám zakoušet rozkoš? I můj muž je už starý.“ Hospodin řekl Abrahámovi: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Copak ještě mohu rodit, když jsem stará?‘ Což je Hospodinu něco nemožné? Napřesrok v tento čas se vrátím k tobě a Sára bude mít syna.“ Sára zapírala: „Nesmála jsem se“ – poněvadž se bála. Ale (Hospodin) řekl: „Nikoli, smála jsi se!“

Pátek 27. 6. 2025– slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova

Ez 34,11-16

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.“

Čtvrtek 26. 6. 2025 – 12. týden v mezidobí

Gn 16,1-12.15-16

Sáraj, Abrámova žena, nedala mu děti. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Sáraj řekla Abrámovi: „Hle, Hospodin mi odepřel děti. Jdi tedy, prosím, k mé otrokyni, snad dostanu z ní děti.“ Abrám poslechl Sárajiny výzvy. A tak Abrámova žena Sáraj – bylo to po desíti letech Abrámova přebývání v zemi Kanaán – vzala Egypťanku Hagaru, svou otrokyni, a dala ji svému muži Abrámovi za ženu. On vešel k Hagaře a ta počala. Když poznala, že počala, dívala se na svou paní s pohrdáním. Tu Sáraj řekla Abrámovi: „Ty jsi vinen bezprávím, které se mně děje! Sama jsem ti dala do klína svou otrokyni a ona, když poznala, že počala, dívá se na mě s pohrdáním. Ať soudí Hospodin mezi mnou a tebou!“ Abrám řekl Sáraj: „Tvá otrokyně je přece v tvé moci. Dělej si s ní, co se ti líbí!“ Sáraj tedy sužovala Hagaru tak, že (Hagar) od ní utekla. Hospodinův anděl ji zastihl u jednoho pramene na pustině, u pramene na cestě do Šuru. Řekl: „Hagaro, Sárajino otrokyně, odkud přicházíš a kam jdeš?“ Odpověděla: „Utíkám od své paní Sáraj.“ Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a buď jí poddána.“ A dále jí řekl Hospodinův anděl: „Velmi rozmnožím tvé potomstvo, že nebude možné ho spočítat.“ Hospodinův anděl pokračoval: „Hle, počala jsi a porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (Bůh slyší), neboť Hospodin tě vyslyšel v tvém soužení. Bude divokým, nezkrotným mužem, bude proti všem a všichni budou proti němu; bude přebývat mezi všemi svými bratry jim na obtíž.“ Hagar porodila Abrámovi syna a Abrám dal synovi, kterého mu porodila Hagar, jméno Izmael. Abrámovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Středa 25. 6. 2025 – 12. týden v mezidobí

Gn 15,1-12.17-18

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Znovu) mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ (Abrám) řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ (Bůh) mu řekl: „Vezmi pro mne jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.“ (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!

Úterý 24. 6. 2025 – slavnost Narození Jana Křtitele

Iz 49,1-6

Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

Pondělí 23. 6. 2025 – 12. týden v mezidobí

Gn 12,1-9

Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin, a s ním šel i Lot. Když Abrám vyšel z Charánu, bylo mu sedmdesát pět let. Vzal s sebou svou ženu Sáraj, svého synovce Lota, všechen majetek, který měli, a všechnu čeleď, kterou získali v Charánu, a dali se na cestu do země Kanaán. Když přišli do země Kanaán, Abrám ji prošel až k posvátnému místu Sichemu, k doubravě More. Tehdy byli v zemi Kananejci. Hospodin se zjevil Abrámovi a řekl: „Tvému potomstvu dám tuto zemi!“ (Abrám) tam vystavěl oltář Hospodinu, který se mu zjevil. Odtamtud pak vytáhl do hor na východ od Betelu a postavil tam svůj stan mezi Betelem na západě a Hajem na východě. Vystavěl tam oltář Hospodinu a vzýval jeho jméno. Táhl pak dál po zastávkách na jih.

22. 6. 2025 – 12. neděle v mezidobí

Zach 12,10-11

Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni.“

Sobota 21. 6. 2025 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 12,1-10

(Bratři!) Když už to chlubení musí být – ač to není k ničemu – přejdu k viděním a zjevením od Pána. Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje – zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh – a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, anebo než co o mně slyší. Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti (a snáším to) pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

Pátek 20. 6. 2025 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 11,18.21b-30

Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. Ať už si kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – na tom si mohu zakládat i já. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne? Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí.

Čtvrtek 19. 6. 2025 – slavnost Těla a krve Páně

Gn 14,18-20

Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno – byl knězem nejvyššího Boha – a požehnal Abrámovi slovy: „Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh, který ti vydal do rukou tvé nepřátele.“ Abrám mu dal desátek ze všeho.

Středa 18. 6. 2025 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 9,6-11

Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. Stojí to v Písmu: ‚Hojně rozdává chudým, jeho štědrost potrvá navždy‘. A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti. Ve všem budete obohaceni, takže budete moci konat dobro všem – a to zase působí, že se naším prostřednictvím vzdávají díky Bohu.

Úterý 17. 6. 2025 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 8,1-9

Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v Makedonii: navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce. Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, a sami od sebe a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů. Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. A proto jsme vybídli Tita, aby i toto dílo lásky u vás dokončil, jak s tím už dříve začal. Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.

Pondělí 16. 6. 2025 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 6,1-10

Jako (Boží) spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká: ‚V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.‘ Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

Neděle 15. 6. 2025 – slavnost Nejsv. Trojice, 11. neděle v mezidobí

Př 8,22-31

Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“

Sobota 14. 6. 2025 – 10. týden v mezidobí

2 Kor 5,14-21

Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom (hlásali) toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy (zásluhy) smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

Pátek 13. 6. 2025 – 10. týden v mezidobí, sv. Antonína z Padovy

Kor 4,7-15

(Bratři!) Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil‘, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.