Texty k zamyšlení

Neděle 27.7.2025 – 17. neděle v mezidobí

Gn 18,20-32

Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Tři mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

Sobota 26. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, památka sv. Jáchyma a Anny, rodičů P. Marie

Ex 24,3-8

Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“

Pátek 25. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Jakuba, apoštola

2 Kor 4,7-15

Bratři! Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil‘, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.

Čtvrtek 24. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí

Ex 19,1-2.9-11.16-20b

Třetího měsíce od východu synů Izraele z egyptské země, přišli jednoho dne na sinajskou poušť. Dali se na cestu z Refidim, a když přišli na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“ Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu. Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra a nechť vyperou své šaty! Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj.“ Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali stát na úpatí hory. Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni. Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. Zvuk polnice se mocně šířil a sílil. Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal. Hospodin sestoupil na horu Sinaj, na její vrchol, a povolal Mojžíše na vrchol hory.

Středa 23. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Brigity, patronky Evropy

Gal 2,19-20

Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

Úterý 22. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí, svátek sv. Marie z Magdaly (Máří Magdalény)

Pís 3,1-4a

Snoubenka praví: Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla. „Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce.“ Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážní, procházející městem. „Viděli jste miláčka mého srdce?“ Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce.

Texty z Písně písní, původně sbírky svatebních písní, bývají aplikovány alegoricky na vztah Hospodina a Izraele, vztah Krista a církve nebo vztah Krista a duše věřícího. Zde tedy milující hledá milovaného, toho, po němž touží její srdce. Nebojí se vyjít do tmy, doptávat se hledat, riskovat. Avšak nikdo nemůže odhalit tajemství lásky mezi dvěma zamilovanými, to mohou jen oni sami. Je marné se doptávat, je třeba se spolehnout na své srdce, na své nitro. Je třeba vyjít do tmy a riskovat.

Pondělí 21. 7. 2025 – 16. týden v mezidobí

Ex 14,5-18

Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, změnil se názor faraóna i jeho dvořanů na lid a řekli: „Co jsme to jen udělali, že jsme Izraele propustili z našeho otroctví!“ Dal zapřáhnout do svého vozu a své vojsko vzal s sebou. Vzal šest set nejlepších vozů a všechny válečné vozy egyptské a na všech byla vybraná posádka. Hospodin zatvrdil srdce faraóna, egyptského krále, takže pronásledoval syny Izraele, oni však vytáhli chráněni vztaženou rukou (Boží). Egypťané – všechny koně, faraónovy vozy, jeho jezdci a vojsko – je pronásledovali a dostihli je v táboře u moře u Pi Hachirot před Bál Safonem.

Neděle 20. 7. 2025 – 16. neděle během roku

Gn 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

Sobota 19. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 12,37-42

Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí. Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je (zasvěcená) Hospodinu jako sváteční bdění (závazné) pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.

Pátek 18. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 11,10-12.14

Mojžíš a Árón učinili před faraónem divy, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže syny Izraele ze své země nepropustil. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, beránka pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst.

Čtvrtek 17. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 3,13-20

Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: `Posílá mě k vám Bůh vašich otců.‘ Když se zeptají: `Jaké je jeho jméno?‘ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám‘.“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘

Středa 16. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 3,1-6.9-12

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když (jednou) vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který (šlehal) ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ (Bůh) řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Ten mu řekl: „Křik synů Izraele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují. Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Izraele, vyvedl z Egypta.“ Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ (Bůh) Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám: Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“

Úterý 15. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 2,1-15a

Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane. Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala.

Pondělí 14. 7. 2025 – 15. týden v mezidobí

Ex 1,8-14.22

V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“ Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithom a Rameses. Čím víc však je týrali, tím víc se množili a rostli, takže Egypťané se hrozili synů Izraele. Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací (s přípravou) hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky. Farao poručil všemu svému lidu: „Každého (Hebreům) narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“

Neděle 13. 7. 2025 – 15. neděle v mezidobí

Dt 30,10-14

Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

Sobota 12. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25)

Jakub dal příkaz svým synům: „Já už budu připojen ke svým příbuzným. Pochovejte mě u mých otců do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Machpela proti Mamre v zemi Kanaán, kterou si koupil Abrahám od Chetity Efrona do vlastnictví jako pohřebiště. Tam byl pochován Abrahám a jeho žena Sára, tam byl pochován Izák a jeho žena Rebeka a tam jsem pochoval Leu. To pole a jeskyně, která je na něm, byly získány od Chetitů!“ Když Jakub dokončil pořízení se svými syny, položil se na lůžko a zemřel. Byl připojen ke svým příbuzným. Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Třeba nás bude Josef pronásledovat a odplatí nám všechno to zlé, co jsme mu způsobili.“ Poslali Josefovi vzkaz: „Tvůj otec před smrtí poručil: Tak řekněte Josefovi: `Odpusť, prosím, zločin svým bratřím a jejich hřích, že ti způsobili zlé!‘ Nuže, odpusť, prosíme, zločin služebníkům Boha svého otce!“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. I jeho bratři přišli, padli před ním a řekli: „Hle, jsme tvými otroky!“ Josef odpověděl: „Nebojte se, copak jsem namísto Boha? Vy jste zamýšleli se mnou zlé, ale Bůh to obrátil v dobré, aby provedl, co je dnes zřejmé: zachoval život četnému lidu. Jen se nebojte! Postarám se o vás i o vaše děti.“ Upokojil je a přátelsky jim domlouval. Josef i rodina jeho otce přebývali v Egyptě. Josef byl živ sto deset let a viděl pravnuky Efraima. Také synové Machira, syna Manassova, se narodili na Josefova kolena. Potom řekl Josef svým bratřím: „Já už umřu, ale Bůh se vás jistě ujme a vyvede vás z této země do země, kterou přísahou zaslíbil Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“ Nato je zavázal přísahou: „Až se vás Bůh ujme, vezměte s sebou mé kosti z tohoto místa.“ Josef zemřel ve stáří sto deseti let.

Pátek 11. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí, svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Můj synu, přijmeš-li moje slova a mé příkazy u sebe schováš, tvoje ucho dá pozor na moudrost, tvoje srdce se otevře k poznání. Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň přes Hospodinem a poznáš Boha. Vždyť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. Štěstí uchovává pro poctivého, je štítem těch, kdo chodí bez úhony, brání stezky svých spravedlivých, střeží cestu svých přátel. Tu pochopíš spravedlnost a právo, poctivost a každou cestu k dobru.

Středa 9. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.

Čtvrtek 10. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5

 (Když bratři přišli k Josefovi podruhé), Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol mi, pane, ať smí tvůj služebník něco říci, dopřej mu sluchu! Ať se nevznítí tvůj hněv na tvého služebníka, neboť ty stojíš tak vysoko jako farao. Můj pán se ptal svých služebníků: `Máte otce nebo bratra?‘ Řekli jsme mému pánu: `Máme starého otce a malého bratra, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtvý, a tak on zůstal jako jediné dítě své matky a otec ho miluje.‘ Řekl jsi svým služebníkům: `Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči. Jestliže váš bratr nepřijde s vámi, neuvidíte už mou tvář!‘ Proto jsme přišli k tvému služebníku, našemu otci, oznámili jsme mu slova mého pána. Když pak nám řekl otec: `Jděte znovu nakoupit trochu živobytí‘ – odpověděli jsme: `Nesmíme tam přijít! Půjdeme tam, jen bude-li s námi náš nejmladší bratr. Nesmíme totiž spatřit tvář toho muže, nebude-li s námi náš nejmladší bratr.‘ Tu nám řekl tvůj služebník, náš otec: `Vy víte, že mi má žena porodila jen dva syny. Jeden ode mě odešel a musel jsem říci: Jistě byl roztrhán od dravé zvěře! – až dosud jsem ho nespatřil. Vezmete-li mně i tohoto a potká ho nehoda, neštěstím přivedete mé šediny do podsvětí!“ Josef se už nemohl zdržet přede všemi, kteří kolem něho stáli, a zvolal: „Vyjděte všichni ode mě!“ A nikdo u něho nebyl, když se dal svým bratřím poznat. Hlasitě zaplakal. Slyšeli to všichni Egypťané a zpráva o tom přišla až k faraónovu dvoru. Josef řekl svým bratřím: „Já jsem Josef! Můj otec je tedy ještě živ?“ Jeho bratři nebyli s to mu odpovědět, neboť se ho zděsili. Josef řekl svým bratřím: „Přistupte ke mně!“ Přistoupili tedy. Znovu jim řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Ale nebuďte sklíčeni a nermuťte se, že jste mě sem prodali, neboť Bůh mě poslal před vámi, aby vás zachoval naživu.“

Středa 9. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.

Úterý 8. 7. 2025 – 14. týden v mezidobí

Gn 32,23-33

Jakub vstal v noci, vzal své dvě ženy a dvě služebnice a jedenáct synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potok a přepravil celý svůj majetek. Jakub zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu kyčelní kloub vymkl, když s ním zápasil. (Neznámý) řekl: „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka!“ (Jakub) odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Neznámý) se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Jakub.“ (Ten) řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.“ Jakub se ho rovněž zeptal: „Oznam také ty mně své jméno.“ Odpověděl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ – a požehnal mu tam. Jakub nazval jméno toho místa Penuel (Boží tvář). (Řekl) totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zachránil jsem si život.“ Zatímco mu vyšlo slunce, míjel Penuel a kulhal ochromen v kyčli. Proto synové Izraele až dodnes nejedí šlachu, která je na kyčelním kloubu, neboť (anděl) poranil Jakubův kyčelní kloub a jeho šlachu.