16.7.2023, neděle, 15. v mezidobí

Mt 13,1-9

Ježíš je rozsévač a my jsme pole, do kterého seje své slovo. Kolik se urodí, to záleží na nás.

Ježíš mluví o svém slovu o království a jednou to slovo přinese třicetinásobný užitek, jindy šedesátinásobný, jindy stonásobný. A někdy nepřinese nic.

Čím to je, že někdy semeno přinese bohatou úrodu, jindy nepřinese nic? Vždyť to slovo, které on jako hospodář rozsévá, je pořád stejné.

Není rozdíl v kvalitě semena, ale v kvalitě půdy, do které je zaseto. V dobré půdě může žít a růst, i třicetinásobný užitek je obrovský. Ale ve špatné půdě přijde nazmar.

Tak to je i s Ježíšovým slovem. U někoho přináší obrovský užitek, to je ten, kdo je přijímá s vírou nebo s otevřeností pro víru. U jiného jako by ani nebylo řečeno. To je ten, kdo je vůči němu hluchý, uzavřený, kdo ho nechce slyšet. Sice slovo slyší, ale jako by neslyšel.

Jak to, že někteří Slovo slyší a naslouchají mu, jiní ne? Tuto otázku si museli křesťané klást. Vždyť slovo Ježíšovo bylo silné a mocné, bylo přece schopné uzdravovat nemocné či vyhánět zlé duchy.

Evangelium nám podává svědectví o této otázce, a to v prvních desetiletích církve, v době, kdy bylo evangelium zapsáno. Křesťané byli ti, kdo uvěřili v Ježíše a byli pokřtěni. Ale na tuto otázku bylo třeba dát odpověď.

Problém není v kvalitě semena, v kvalitě slova, nýbrž v kvalitě půdy, v otevřenosti posluchačů.

Člověk neusiluje o užitek, který by se dal počítat, neusiluje o to, aby byl užitečný, nýbrž se raduje ze slova, kterého se mu dostává, je pro ně dobrou půdou. Jaký „užitek“ jeho radost a jeho život přináší, už nechává na Bohu.