21.7.2024, neděle, 16. v mezidobí
Mk 6,30-34
Ježíš vyzývá své učedníky k odpočinku, zřejmě i sám si potřebuje odpočinout. Přicházelo a odcházelo tolik lidi, že neměli ani čas se najíst. To je stressová situace, kterou zřejmě občas zažíval i Ježíš i jeho učedníci.
Člověk potřebuje pracovat, ale nesmí to přehánět. Potřebuje i při intenzivní práci být zakotven v Bohu a aby mohl intenzivně pracovat, potřebuje také intenzivně odpočívat.
Tato farnost stojí v salesiánské tradici, v jejímž počátku stojí Don Bosco. On říkal: Odpočineme si až v nebi. Tedy pracujme bez únavy a bez odpočinku.
Don Bosco byl člověk nadaný zvláštní milostí, skrze kterou dokázal neustále pracovat, ale zároveň si, pokud možno, každý den vyhrazoval chvíli pro sebe a pro Boha, tedy pro modlitbu.
Člověk nesmí být neustálou a intenzivní prací pohlcený ani uštvaný ani naštvaný. Ona sice může být k prospěchu bližním, ale může také vést ke zhroucení duševnímu i tělesnému, nemluvě o zhroucení duchovním.
Jak to ale mají zvládat rodiče, kteří se starají o několik dětí? Nebo lidé starající se o staré rodiče? To moc nechápu. Ale ne každý má stejný úkol pracovat pro spoustu dalších lidí.
Práce pro bližní znamená v první řadě práci pro ty nejbližší, pro vlastní rodinu. A zároveň to má být dílo Boží, ne dílo vlastního sebezničení. I Ježíš se svými učedníky občas potřebovali uniknout někam, kde by byli sami.
Rodiče starající se o malé děti mají můj obdiv.
