2.8.2026, neděle, 18. v mezidobí
Základní postoj člověka k Bohu je vyjádřen slovem díkůvzdání, tedy eucharistie. Bůh oslovuje člověka a člověk na toto oslovení reaguje – přijetí, dík.
Eucharistie a mše svatá
Mluvili jsme o křtu. To je základní svátost, počátek života křesťana. Jím se člověk, který je dítětem Božím, stává svátostným dítětem Božím.
Dnes budeme mluvit o eucharistii, která je vyvrcholením křesťanského svátostného života. V jednotlivých svátostech Bůh dává člověku pomoc a posilu pro jednotlivé situace, kterými člověk prochází:
Biřmování, pomazání nemocných, odpuštění hříchů, uzavření manželství, kněžské svěcení.
Z řady sedmi svátostí se vymyká jednak křest jako počátek svátostného života. Člověk může i bez křtu směřovat k nebeskému království a dojít do něj, ale je-li pokřtěn, vzniká tím nové společenství mezi Bohem a člověkem, ve kterém se Bůh dává člověku a člověk Bohu.
Dále se z ostatních vymyká eucharistie, která není určena pro nějakou určitou situaci, nýbrž je svátostí sebedarování Boha ve všech situacích a v celém životě. Vytváří společenství Boha a člověka.
Mše svatá a eucharistie tvoří střed a vrchol křesťanského života, přičemž eucharistie je samotná svátost, zatímco mše svatá je bohoslužebný obřad, při kterém se tato svátost slaví. Základní postoj člověka vůči Bohu je vzdávání díků a oslava Boží. I samotné slovo eucharistie znamená v řečtině „díkuvzdání“.