7.8.2022, neděle, 19. během roku
Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří. To je Ježíšova výzva v evangeliu podle Lukáše.
Lk 12,35-40
Židé, pokud a dokud nevěřili v posmrtný život, ve kterém se ukáže Boží spravedlnost, potřebovali, aby náhradu za utrpení dostali dřív, než umřou, aby Boží spravedlnosti bylo dosaženo už v tomto světě, v tomto životě, protože jiný nebyl. A člověk musel být stále připraven, aby ten okamžik nepromeškal, protože nevěděl, kdy jeho příchod nastane.
Židé, kteří v posmrtný život věří, a křesťané, kteří v něj věří, vědí, že plné společenství s Bohem se nemusí uskutečnit v tomto životě, že naplnění jejich tužeb a vyslyšení jejich modliteb se nemusí odehrát tady na zemi. Ne že by to znamenalo, že nemusí být bdělý a připravený, ale znamená to, že i když se nedočká naplnění svých modliteb v tomto životě, nemusí zoufat, protože jeho bdělost sahá i do života po smrti.
Člověk, který věří Bohu, má trpělivost, protože ví, že skrze modlitbu se uskutečňuje společenství s Bohem. To je podstatné, to je na prvním místě, až potom jako druhotné je to, za co se člověk modlí. Ne že by to nebylo důležité, ale společenství s Bohem stojí na prvním místě.
Ježíš svým podobenstvím o bdělých služebnících vysvětluje, že naše víra a naplnění našich tužeb nemusí přijít hned, rychle nebo automaticky. Buďte jako lidé, kteří čekají na návrat svého pána. To trvá leckdy dlouho. A je namáhavé zůstat bdělý. Může být obtížné věřit Bohu či v Boha, když má člověk dlouhý čas pocit, že se nic neděje, že od Boha nepřichází odpověď, žádné jeho působení v mém životě.
Ve víře je to vlastně právě naopak, než často čekáme, totiž že něco udělám a čekám hned výsledek. Víra zraje pomalu a někdy prochází dlouhý čas pouští místo aby rozkvetla. To je zkušenost, jakou nezakoušíme jen my moderní lidé, nýbrž jakou zakoušeli i lidé v dávné minulosti. I mnozí světci. Víra od nás žádá, abychom i v období pouště, žízně a vyprahlosti prokázali svou věrnost a pevnost, abychom prokázali její věrnost a pevnost. Když to dokážeme, ukáže se, že víra je člověku oporou, že je holí, o kterou se může opírat, a to i v dobách krize a obtíží života.
