21.1.2024, neděle, 3. v mezidobí

Povolání učedníků či apoštolů, jak je líčeno v evangeliích, bylo věcí okamžiku. Ježíš oslovil daného člověka, ten se zvedl a šel za ním.

Povolání učedníků či apoštolů, jak je líčeno v evangeliích, bylo věcí okamžiku. Ježíš oslovil daného člověka, ten se zvedl a šel za ním. Opustil v momentě svůj dosavadní život a přijal úplně jiné poslání.

Jak probíhá povolání ke zvláštním úkolům a zvláštní službě v církvi dnes? Zdá se to mnohem složitější. Člověk se cítí osloven Bohem a rozhodne se přijmout v církvi zvláštní službu a stát se řeholníkem nebo knězem, pokud jde o muže tak případně obojím. Je to základní životní rozhodnutí vedené láskou k Bohu a k lidem a případně specifickými schopnostmi dané osoby.

Jenže je určitý počet těch, kteří časem pochopí, že to bylo rozhodnutí falešné, neuvážené a nesprávné. Tak jsou bohoslovci, kteří odejdou se semináře nebo před svěcením, a jsou řeholníci, kteří odejdou před definitivním složením řeholního slibu na trvalo nebo i po něm.

Církevní právo s touto možností počítá a nedovoluje nikomu složit definitivní řeholní slib dříve než za tři roky od složení prvního řeholního slibu na dobu určitou. Člověk už je sice rozhodnut na celý život, ale příslušná řeholní společnost má své zkušenosti a chce ho blíže poznat a on si také musí vyzkoušet řeholní způsob života. Pak se může období časově omezeného slibu prodloužit o další tři roky a pak ještě jednou, maximálně však na devět let. Pak přijde definitivní rozhodnutí: buďto slib Bohu natrvalo, nebo odchod od řeholní společnosti. Nám to tedy trvá mnohem déle než Ježíšovým učedníkům.

Jestliže slyšíme Boží oslovení, jděme za ním hned, bez váhání. To nemusí být povolání k řeholnímu životu nebo ke kněžské službě, to jsou zvláštní životní cesty spojené s celibátem. Kdyby jimi šli všichni, špatně by to s lidstvem dopadlo. Ale většina lidí je Bohem povolána k jiné cestě, totiž být laikem v církvi. To není cesta méněcenná a méně posvátná. I k této cestě je třeba se rozhodnout. Je třeba rozhodnutí udělat hned, jak si to ujasníme, není třeba váhat roky. Je to rozhodnutí dát svůj život k dispozici pro růst Božího království, zejména v manželství a v rodině a v zaměstnání.

K této cestě nás povzbuzuje např. papež František, který zdůrazňuje roli laiků v církvi, včetně žen. Uskutečňuje se to např. v jeho synodálním pojetí církve, které klade důraz na roli místních církví a zejména laiků. Jedním z plodů tohoto důrazu je diecézní synoda vyhlášená 7. ledna tohoto roku v plzeňské diecézi. Ta si klade tři základní otázky, které se týkají misií, uspořádání diecéze a hospodaření. Otázky znějí:

• Jakými způsoby chceme napomáhat tomu, aby se lidé setkali s Kristem?
• Jak uspořádáme omezený počet kněží a ostatních pastoračních pracovníků, aby mohli zdravě žít a sloužit a všichni věřící mohli naplno prožívat svou víru?
• Jak s omezenými prostředky hmotně zajistíme život a službu naší diecéze?

K těmto otázkám by se měli vyjádřit pokud možno všichni, to znamená především laici.

Všichni tady v kostele jsme povolaní a zasvěcení k životu s Bohem, k životu v církvi, převažující většina jako laici. Neváhejme a chopme se tohoto povolání hned jak ho pochopíme, tak jako Ježíšovi učedníci, protože nás přece, nebrzdí církevní právo, které musí brzdit řeholníky.