23.10.2022, neděle, 30. v mezidobí

Lk 18,9-14

Ježíš staví proti sobě dvě osoby, farizea a celníka, zbožného farizea a hříšného setníka. Aspoň tak se jevili. Oba se modlí v chrámě a modlitby obou jsou nějak vyslyšeny, nebo nejsou.

Farizeus nedostal od Boha nic, protože ani o nic neprosil. Byl zbožným člověkem, ale myslel si, že si může přízeň Boží zasloužit svými skutky a že je dokonalejší než hříšný celník. Jeho cesta vlastní dokonalosti však nevedla k Bohu, nýbrž měla vést k vlastní dokonalosti, o kterou usiloval. Ovšem jen zdánlivě.

Celník naproti tomu dostal velikou věc, odpuštění hříchu, ospravedlnění. Najednou byl spravedlivým člověkem, protože vyznal svou hříšnost a prosil o odpuštění.

To je v evangeliu nabídka dvou cest i pro nás. Vlastním úsilím ospravedlnění dosáhnout nemůžeme, může být pouze darem Božím.

Bůh s člověkem neobchoduje, i když si to někteří myslí a usilují o to: Já budu dělat, co je nařízeno, co mi ukládá zákon, a Bůh mi za to dá, co je slíbeno. Dokonce mi to dát musí, protože jinak by nebyl spravedlivý. Spravedlnost přece znamená, že dobré skutky, tedy skutky podle zákona, jsou odměněny a špatné skutky jsou potrestány. To je logika, se kterou jsme se asi setkali.

Ale tak to není! Spravedlnost neznamená, že by se člověk mohl něčeho od Boha domáhat. Já za své zboží nemám nárok na příslušnou odměnu, na příslušnou platbu. Bůh mi nabízí a dává zadarmo, dříve, než bych se vůbec mohl něčeho domáhat. Jako celníkovi. Dříve než vyjádří svou lítost a vysloví svou prosbu o odpuštění, Bůh mu už odpustil.

A já nekonám dobré skutky proto, abych za ně něco dostal nebo abych byl dokonalejší, nýbrž proto, že jsou dobré. A nežádám za ně žádnou odměnu, jak to činil farizeus.

Bůh mi dává z lásky a zadarmo a já rovněž jednám z lásky. O nějakém plnění povinností z mojí strany nebo z Boží strany zde nemůže být řeč, láska neobchoduje.