19.3.2023, neděle, 4. postní
Bylo mnoho slepých v Ježíšově době. Některým Ježíš vrátil nebo dal zrak. A je mnoho slepých v dnešní době. Některým Ježíš pomůže. Je ale třeba, aby se k němu dokázali obracet s vírou.
Jan 9,1-41
Když se ten člověk, který byl od narození slepý, vrací jako uzdravený od rybníka Siloe, setkává se s odporem a nedůvěrou. Pořád dokola se ho lidé ptají, jak přišel ke zraku. A on pořád dokola vykládá, co Ježíš udělal a jak začal vidět. A čím častěji mluví o tom, co se přihodilo, tím je jasnější, co mu bylo darováno a kdo ho uzdravil. Čím důrazněji farizeové, kteří považují Ježíše za někoho, kdo porušuje zákon, na tohoto uzdraveného člověka dorážejí a útočí a nakonec ho vyhodí, tím více v uzdraveném roste přesvědčení, že tento Ježíš je skutečně Syn Boží. Z uzdraveného člověka se víc a víc stává člověk věřící.
Čím víc se víra musí osvědčit proti námitkám a proti, odporu tím se stává hlubší a nabírá sílu, až vede, jako v dnešním evangeliu, k setkání s Ježíšem Kristem.
I my jsme byli slepí, nic jsme neviděli, ale Bůh nám dal prohlédnout, zazářilo nám Boží světlo. Odporu proti své víře se nemusíme bát.
Víra zpravidla roste postupně, člověk se víc a více stává věřícím. Často je to z podnětů, které na počátku jsou nenápadné a jako by s náboženstvím nemají nic společného. Běžně spolu začnou chodit dva lidé, z nichž jeden je věřící a druhý nevěřící a nepokřtěný. Jejich vzájemná láska jej někdy přivede ke křtu.
Když jsme učili v Jaboku, měli jsme vždycky v neděli večer mši a po ní se podávala večeře, kterou Mirej uvařila. Nedávno jsme mluvili s absolventkou Jaboku, která byla nevěřící, ale jako chudá studentka na počátku na mše chodila, protože dostala najíst. To byl počátek její víry, jejího vztahu k Bohu. Stala se věřícím člověkem, dala se pokřtít a dnes učí náboženství ve škole.
Všichni jsme prodělali nějakou cestu k víře dospělého člověka. Nejčastěji jsme přijali víru od rodičů a rodiny, ve které jsme vyrůstali. Ale mnozí se stali věřícími lidmi až v dospělejším nebo dospělém věku, a to nejrůznějšími cestami. Ostatně i ten, kdo ve víře vyrůstal, musel jednou udělat zásadní osobní rozhodnutí o svém vztahu k Bohu. Pak dokázal říci Bohu: Věřím, Pane, a padnout před ním na kolena.
