1.8.2021, neděle, 18. v liturgickém mezidobí

Při této eucharistii nás očekává křest dvou dětí, Žofie Liznerové a Lily Anny Kočářové. Křest se koná k záchraně člověka a k oslavě Boží. Bohu děkujme a jeho prosme, aby i nás zachránil od moci zla, od moci hříchu.

Jan 6,24-35

Lidé se pořád dožadují, aby jim Ježíš dal chléb, kterým by mohli utišit svůj hlad, a nechtějí pochopit, že Ježíš jim nabízí něco mnohem většího.

Na jednu stranu radostná zvěst pro člověka, který má hlad, je, že mu někdo dá najíst. V tom je očekávání lidí v zástupu pochopitelné. Až potom je bude zajímat zvěst o Božím království. Člověk potřebuje napřed uspokojit své konkrétní biologické potřeby, až potom přijdou na řadu potřeby společenské, kulturní a dokonce duchovní. Ale tuto péči o biologické potřeby člověka Ježíš přenechává nám, lidem. Bez této starosti o to, aby se lidé mohli nasytit a napít, jsou naše slova o Božím království k ničemu.

Na druhou stranu Ježíš říká něco mnohem podstatnějšího: Já jsem chléb života. Nabízí a dává mnohem víc než jen materiální zajištění. Dává nám pravý smysl a hodnotu života.

Tento smysl dnes dává i dětem, které budou pokřtěny. Možná budou muset v životě o mnohé zápasit, to Bůh přenechává lidským silám. Je na člověku, aby se staral o své přežití, o to, aby měl co co jíst a do čeho se oblékat. Bůh neřeší za člověka jeho problémy. Ale ve svém životním zápase budou mít lidé oporu v Ježíši, který je pravý chléb života.

Můžeme si klást otázku, proč církev křtí malé děti, které přece o křtu nemohou nic vědět a nemohou se pro něj svobodně rozhodnout. Tato námitka je pochopitelná, ale je na ni pochopitelná i odpověď: Chceme svým dětem dát to nejlepší, co můžeme, a to je jistě cesta, která vede k Bohu. Jít po ní ovšem už budou muset samy.