22.5.2022, neděle, 6. velikonoční

Ježíš nám říká: Svůj pokoj vám dávám, ne ten, který dává svět. Kéž bychom ho mohli skutečně prožívat!

Jan 14,23-29

Ježíš se při večeři na rozloučenou, při poslední večeři loučí se svým učedníky. Evangelium podle Jana shrnuje do jeho řeči mnoho teologicky závažných témat.

Žijeme v době, kdy se Boží přísliby naplňují. Jsme naplnění Duchem, jsme spojeni s Božím Synem, s Bohem a my prožíváme štěstí. Jan líčí ideální situaci, idylu lidského života.

Jenže kdo dokáže v takové idyle žít, kdo má to štěstí, že v ní může žít? Prožíváme i své neštěstí, jsme sami a opuštění, žijeme v konfliktu s bližními, nedokážeme se shodnout, jsme nemocní, jsme unavení, máme starosti, zápasíme s problémy a jsme životně nešťastní nebo ne tak úplně šťastní.

Idyla líčená v evangeliu, Boží přísliby nedokážou úplně zvrátit bídu našeho života, avšak přesto, i když je nám bídně, slyšíme Kristova útěšná slova a snad jsme aspoň někdy v životě pocítili, co znamenají.

V čem spočívá idyla křesťanského života, kterou líčí Janovo evangelium?

• Přislibuje vztah lásky mezi člověkem a Bohem, přebývání Boha s člověkem. Když někdo miluje Syna a Otce, tak oni k němu přijdou a učiní si u něho příbytek.
• Přímluvce, Duch svatý, přijde a připomene nám všechno, co Ježíš učil.
• Ježíš přislibuje Boží pokoj, který nám Ježíš dává, ne ten, který dává svět, nýbrž pokoj Boží.
• Můžeme prožívat radost z Ježíšova odchodu k Otci.

Základní poselství této perikopy je láska, Duch svatý a pokoj, Boží pokoj. To jsou dary, které nám Ježíš nabízí. Čím víc si jich bereme, tím víc zatlačujeme nelásku, nepřítomnost Božího Ducha a nepokoj z našeho života.

Boží pokoj ale neznamená, že bychom nemuseli zápasit s obtížemi. Ty patří k lidskému životu a budou nás provázet až do konce našeho života, stejně tak jako radost a pokoj od Boha.