8.1.2023, neděle, svátek křtu Páně

Mt 3,13-17

V pátek jsme slavili slavnost Zjevení Páně a připomínali si důležitou skutečnost, že Ježíš se dal poznat třem mudrcům od východu a celému světu. Posvěcenou křídu si můžete odnést domů a označit s ní dveře na znamení, že tuto skutečnost, zjevení Páně, ti, kdo za dveřmi bydlí, přijímají.

Dnes slavíme svátek křtu Páně. Dnešním svátkem křtu Ježíše v Jordáně končí doba vánoční a nastává liturgické mezidobí, tedy i v liturgii nastává změna, přichází jistý předěl.

Křest v Jordáně znamenal pro Ježíše také předěl. Do té doby se dlouhá léta veřejně neprojevoval. Pak se setkal s Janem Křtitelem a dal se od něj pokřtít v Jordáně a nastala krátká doba jeho veřejného působení, o kterém převážně píší evangelia a které vyvrcholilo jeho utrpením, smrtí, zmrtvýchvstáním, vystoupením na nebesa a sesláním Božího Ducha.

I člověk, který přijímá křest, teď už nejen ze zbožnosti ale křest svátostný, prodělává zásadní změnu, prochází předělem, ze starého člověka se stává člověk nový.

Tento svátostný krok ovšem není mechanický, automatický, předpokládá víru v Krista. Člověk potřebuje napřed uvěřit v Krista Spasitele a Zachránce nebo se za něj, když je křtěno malé dítě, musí svou vírou postavit církev.

I dospělý člověk potřebuje, aby za ním se svou vírou stála církev, společenství víry, sám by neobstál.

I Janův nesvátostný křest znamenal předěl v životě člověka, protože v jistém smyslu také znamenal proměnu v životě člověka. Tím víc to platí pro křest svátostný. Člověk činí pokání, když sezná, že jednal špatně, že konal zlo, a rozhodne se jít cestou dobra, změnit své chování a jednání a žít jiným životem.

To platí i pro přijetí svátosti smíření, jinak by vlastně postrádala smysl. Když člověk vychází z předpokladu, že se za nějakou dobu bude zase vyznávat ze stejných hříchů, je otázkou, jestli to vlastně jsou hříchy, a tedy jestli je má vyznávat ve zpovědi. Nebo je otázkou, jestli jich skutečně lituje a jestli chce přijmout smíření s Bohem.

Každopádně Ježíšův křest, i když nesvátostný, byl pro něj velikou událostí. Svědectví o něm je jedno z míst v Písmu svědčící o všech Božích osobách, o Nejsvětější Trojici. Ježíš viděl Ducha Božího jako holubici a z nebe se ozval hlas, který byl hlasem Božím. Tím se tento křest jako by stal svátostným, protože do něj přímo vstupoval Bůh, tak jako vstupoval do života těch z nás, kdo byli pokřtěni.