15.5.2022, neděle, 5. velikonoční
Milujte se navzájem je ústřední přikázání evangelia. Tak se projevuje život křesťana. Děkujme Bohu, …
Jan 13,31-35
To, co jsme slyšeli, se událo při Ježíšově poslední večeři. Ježíš umyl učedníkům nohy, pak označil toho, kdo ho zradí, a pak přichází náš text
Text obsahuje dvě témata: Oslavení Božího Syna, Boha, a nové přikázání: Milujte se navzájem. To je ústřední a stěžejní poselství Nového zákona, milovat Boha a bližního. Není to ovšem dvojité přikázání milovat Boha a člověka. Milovat Boha může jen ten, kdo v Boha věří. Kdežto milovat bližního může a je povinen každý.
Tato dvě témata jsou ale vlastně spojena do tématu jednoho. Bůh je oslaven, když my se navzájem milujeme, a zároveň jsme schopni se navzájem skutečně milovat, jen když vidíme Boží slávu. A to platí i pro člověka nevěřícího. I on potřebuje nahlížet nádheru a slávu Boží ve stvoření, v lidech, aby byl schopen činů lásky.
Ježíš jde cestou lásky až do konce, až k smrti na kříži. My ovšem víme, jak to všechno dopadlo, víme, že smrt nebyl poslední okamžik Ježíšova života. Byl vzkříšen z mrtvých, a tak vstoupil do své slávy. Tuto slávu, toto oslavení ovšem jeho učedníci ve chvíli loučení při poslední večeři ještě nevnímali.
Vítězství Boží nad násilím a smrtí vnímají při poslední večeři jen málo. Nevěří, že Ježíš zemře násilnou smrtí na kříži a už vůbec nevěří, že vstane z mrtvých.
V této napjaté situaci, ve které vůbec není jisté, že naděje bude vyplněna, slyší Ježíšovu výzvu: Milujte se navzájem! Skrze jeho vítězství nad smrtí a skrze lásku učedníků bude Boží Syn oslaven.
Přikázáním „Milujte se navzájem“ se nemyslí jen „Buďte na sebe hodní“ a není to věc jen emocí. V Janově evangeliu ukazuje Ježíš při mytí nohou, co se tím skutečně myslí, totiž vzájemná služba. Ježíšovi není zatěžko převzít tuto službu otroka, kterou vykonává pro své učedníky. Milovat bližního neznamená prožívat k němu silné emoce, není to zamilovanost, nýbrž služba.
Tímto způsobem milovat, tedy sloužit, je podle měřítek světa nemožné. Je to možné jen tehdy, když člověk může mít důvěru, že to má smysl, že jeho služba má smysl a že Bůh zůstane věrný až do smrti člověka a že lidskou službou je Bůh oslaven.
