16.4.2022, sobota, velikonoční vigilie

Lk 24,1-12

Apoštolům připadala slova žen o tom, že Ježíš byl vzkříšen, jako plané řeči. Jedině Petr si nebyl jist, jak to vlastně je, a běžel ke hrobu a uviděl, že je prázdný a divil se tomu. Na jeho údivu je založena i naše víra dodnes.

Ostatní apoštolové se ani nezvedli, bylo jim jasné, že ženy nemají pravdu. A přece to byla pravda. Ženy ji přijaly hned, muži teprve postupně.

Je to pravda, na které stojí celý náš život, ale která je i dnes pro spoustu lidí nepřijatelná. My jsme ji přijali, ale mnozí ne, i když pro to slyšeli stejné argumenty jako my. Jenže pro samotný rozum člověka je zpráva o Ježíšovi, o jeho zmrtvýchvstání a o životě církve nepřesvědčivá a nepřijatelná.

Člověk ovšem není pouze rozumový tvor a svědectví druhých lidí neprochází pouze rozumem. Je to svědectví života, životního přesvědčení, životní jistoty a životní radosti, které dovede druhého člověka k tomu, aby vyskočil a běžel se podívat na prázdný hrob. A hrob je prázdný, protože Ježíš vstal z mrtvých. To je naše životní radost a životní jistota. Ježíš byl vzkříšen. To je poselství, které jsme přijali a o kterém svědčíme všem, kdo o tom chtějí slyšet. Ježíš, který byl mrtvý, žije, smrt nad ním už nemá moc. Radujme se.