5.4.2026, Velikonoční neděle
Slavíme Hod Boží velikonoční, pořád znovu každý rok, pořád dokola. Je to největší oslava církve, oslava Kristova zmrtvýchvstání.
Slavíme ale něco, co se odehrálo jednou a definitivně. Je to ale něco vždycky nového, nový dar od Boha. A bylo by velikou chybou tento dar nevyužít.
Kristova smrt a jeho zmrtvýchvstání se staly jednou, ale jsou pro nás stálým zdrojem života. My je potřebujeme stále znovu prožívat, potřebujeme si připomínat tyto jedinečné události a potřebujeme z nich žít.
Vyjádření naší víry a přijetí svátosti nebo svátostí nám stále znovu dává orientaci v našem životě.
Jednou dojdeme do Božího království, kde už se oslava Velikonoc nebude konat opakovaně. Tam už se nic nebude stále opakovat, protože tam už bude všechno dokonané, všechno naplněné, všechno stále, tam budeme ve společenství s Bohem. Tam už se nebudou udělovat svátosti, tam bude Bůh bezprostředně přítomen.