14.2.2021, neděle, 6. během roku

My, lidé slabí, nemocní či umírající, se můžeme spolehnou na Boží milosrdenství.

Mk 1,40-45, Lv 13,1-2.45-46

Ježíš i malomocný muž porušili stanovený předpis. Nemocný s důvěrou, že mu Ježíš pomůže, Ježíš tím, že se ho dotkl. Ježíšův dotek vrací nemocného zpátky do života, dává mu poznat Boží lásku a moc, zachraňuje ho.

Slovem malomocenství se označovaly různé kožní nemoci, ne jenom nevyléčitelná lepra. Některé jeho formy jsou hodně nakažlivé. Předpis zakazoval, aby se malomocný k někomu přiblížil. Podle Mojžíšova zákona je malomocenství nakažlivou nečistotou, a proto je nemocný vyloučen až do vyléčení ze společenství ostatních lidí. Musel na sebe upozorňovat zvoněním či křikem. Volání „nečistý, nečistý“ je výstrahou, je počátkem lítosti a prosbou o modlitby.

Roztržené šaty byly znakem trápení a smutku. Sice nemoc není hřích, ale je to důsledek hříchu spojený s bolestivým trestem. Nečistý člověk byl doslova odříznut od styku s ostatními lidmi a nesměl se účastnit oslav Boha ve svatyni. Roztržený oděv představoval také jakési varování ostatním, aby od něho udržovali dostatečný odstup. Neupravené vlasy symbolizovaly smutek. Zahalené vousy znamenaly smutek a hanbu a částečně také ochranu před jeho dechem a dotykem.

Důvod proč Třetí kniha Mojžíšova popisuje malomocenství je, že vyvolený národ je společenstvím Božího lidu. Do tohoto společenství nesmí vstoupit nic nečistého. Vnější stránka člověka hrála proto důležitou roli. I malý opar nebo popálenina mohla způsobit zákaz účasti na bohoslužbách. Účast na kultu je pokládána za dar a výsadu.

My nevíme, jakou měl muž v evangeliu nemoc a zda byla neléčitelná, možná ne. Každopádně se k Ježíšovi přiblížil a Ježíš se ho dotkl. Ježíš udělal něco, co nikdo jiný nedokázal. Nemocného uzdravil, a to v jednom okamžiku.

Uzdravování malomocných i dalších nemocných je jasným znamením, že Ježíš je tím, který má přijít, očekávaným Mesiášem. Také apoštoly pak posílá s mocí a příkazem, aby touto cestou ukazovali, že se přiblížilo Boží království.

Nemocný říká: Chceš-li, můžeš mě očistit. A ukázalo se, že Ježíš chce. Bůh chce člověka očistit, odpustit mu provinění. Lze se na to spolehnout. Nemůžeme se však spolehnout na to, že Bůh nás osvobodí od fyzické či duševní nemoci. Nezbavuje nás pozemského utrpení ani smrti. Můžeme se však spolehnout na to, že nás miluje a zachrání nás. Záchrana bude poslední fází našeho života v Božím království.

Jestliže chceme už v tomto světě zakusit Boží lásku, musíme překročit překážky a zábrany a udělat krok, který se nám možná zdá jako přílišné riziko, tak jako malomocný v evangeliu udělal krok k Ježíšovi.