1.4.2021, čtvrtek – Zelený čtvrtek

Památka Ježíšovy poslední večeře se slaví každý den, ale dnes si ji připomínáme zcela zvláštním způsobem, dnes si připomínáme začátek.

Jan 13,1-15

Umývání nohou je projevem Ježíšovy lásky k jeho učedníkům. Evangelium říká: „Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.“

Ostatní evangelia mají na tomto místě ustanovení eucharistie. Mluví o tom, že Ježíš při večeři vzal chléb a potom víno a řekl: Vezměte a jezte a vezměte a pijte, toto je moje tělo a má krev. To konejte na mou památku. A to církev od té doby dělá.

Obojí, ustanovení eucharistie a mytí nohou, vyjadřuje totéž: Ježíšovu vydanost učedníkům až do krajnosti a vrcholný akt lásky a služby.

Služba druhým při mytí nohou je tady postavena na roveň tomu, co posléze bylo v církvi přijato jako svátost eucharistie, jako úkon lidský a zároveň božský, čin člověka a zároveň Boha.

To platí o všech svátostech a také o úkonu služby a lásky. Ani ten není jen lidský úkon, nýbrž je v něm přítomen Bůh, Boží Syn svou službou. Čin služby a lásky člověka, i když není skutečnou svátostí, skrze Ježíšovu službu učedníkům dostává svátostný charakter. Kdykoliv člověk něco dělá pro bližního, je v jeho jednání zároveň působení Boží.

Obojí vyjadřuje totéž: sebevydanost Ježíšovu v eucharistii i v úkonu služby a lásky až do krajnosti. Mytí nohou a večeře Páně předjímají to, co se stalo na kříži: Ježíš tak miloval člověka, že z lásky k němu se vydal až na smrt. A do jeho nového života je pozván i člověk.

V životě křesťanů a církve je a musí být přítomno obojí: Svátostné přijímání Eucharistie a služba lásky k bližním. To je náš úkol, k tomu jsme pozváni. V tom je nám přítomen Bůh.