Sk 5,27-33

²⁷Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal: ²⁸„Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ ²⁹Petr a apoštolové odpověděli:„Boha je třeba poslouchat více než lidi. ³⁰Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; ³¹toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. ³²My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ ³³Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít.

Sk 4,32-37

³²Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. ³³A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše «Krista» a veliká milost byla na nich všech. ³⁴Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli ³⁵a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. ³⁶Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená ‚syn potěšení‘, Levita, rodem z Kypru, ³⁷měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

Sk 4,23-31

²³Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. ²⁴Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli:„Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ²⁵ty jsi «skrze Ducha svatého» ústy svého služebníka, «našeho otce» Davida, řekl:‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? ²⁶Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘

Jan 20,19-31

Navečer toho prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“

Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého!

Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Sk 4,13-21

¹³Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. ¹⁴A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. ¹⁵Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou. ¹⁶Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít. ¹⁷Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.“ ¹⁸Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. ¹⁹Petr a Jan jim odpověděli:„Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. ²⁰Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ ²¹ Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.

Sk 3,11-26

¹¹Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení. ¹²Když to Petr uviděl, promluvil k lidu:„Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? ¹³Bůh Abrahamův, «Bůh» Izákův a «Bůh» Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit. ¹⁴Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. ¹⁵Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky. ¹⁶A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech. ¹⁷A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.

Sk 3,1-10

Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne – hodině modlitby – do chrámu. ²Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky; každý den ho kladli k bráně chrámu, které se říkalo ‚Krásná‘, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. ³Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. ⁴Petr s Janem se na něj upřeně zadívali a řekli: „Pohleď na nás!“ ⁵Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. ⁶Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského «vstaň a» choď!“ ⁷Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. ⁸Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha. ⁹A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha. ¹⁰Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u ‚Krásné brány‘ chrámu, a byli naplněni úžasem a ohromením nad tím, co se mu přihodilo.

Sk 2,36-41

³⁶Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.“ ³⁷Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ ³⁸Petr jim «řekl»: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha svatého. ³⁹Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ ⁴⁰A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ ⁴¹Ti, kteří «radostně» přijali jeho slovo, byli pokřtěni; a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.

Protože liturgie Bílé soboty, resp. vigilie Zmrtvýchvstání Páně, je na biblické texty příliš bohatá (7 starozákonních a 2 novozákonní čtení), vybírám z nich pouze evangelium.

Mt 28,1-10

Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. ²A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. ³Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. ⁴Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. ⁵Anděl promluvil k ženám:„Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. ⁶Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel «Pán». ⁷A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen «z mrtvých»; a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“ ⁸Rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. ⁹A «jak šly dát zprávu jeho učedníkům,» hle, Ježíš je potkal a řekl:„Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. ¹⁰Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“

Iz 52,13-53,12

¹³"Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. ¹⁴Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. ¹⁵Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.