15.11.2020, neděle 33A

Dobře jsi hospodařil s tím, co jsi dostal. Pojď se radovat se svým pánem.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

32. neděle v mezidobí, cyklus A

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy.

31. neděle v mezidobí, cyklus A, slavnost Všech svatých

Mt 5,1-12a

„Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.““

30. neděle v mezidobí, cyklus A

Miluj Boha a miluj bližního – to je základ našeho náboženského postoje a života, největší přikázání.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.

29. neděle v mezidobí, cyklus A

Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.

Mt 22,15-21

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Mt 22,1-14

Tento text obsahuje dvě podobenství. První mluví o pevné vůli svatební hostinu uspořádat, nabídnout spásu všem, přesto že první pozvaní ji odmítli.

Druhé podobenství se týká svatebního šatu. Pozvání je tak vzácné, že je třeba kvůli němu změnit všechno, nejen šaty, ale celý svůj život. A končí zvláštní větou: Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Mt 21,33-43

Ježíš vytýká velekněžím a starším lidu, že jsou jak vinaři, kteří užívají vinici pro svůj prospěch a nepřinášejí jejímu majiteli řádný výtěžek. Sice věří v Boha, ale nejednají podle toho, jejich skutky tomu neodpovídají. Za to budou ztrestáni a na jejich místo budou povoláni jiní, tedy pohané.

Jde tedy o víru a o skutky, které jsou podmínkou spásy nebo které plynou z toho, že jsme Bohem spaseni. Jde o víru a o zásluhy, které by člověk mohl získat svými dobrými skutky.

Tato mše má mimořádný charakter – kvůli mým narozeninám se koná v neobvyklém čase. Ale ve skutečnosti její důvod je božský, ne lidský. Scházíme se, abychom slavili eucharistii, radovali se z Boží lásky a slávy a z Kristova vzkříšení a z naší spásy.

Mt 21,28-32

Ježíšova řeč se jakoby dělí na dvě části, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti mluví o tomtéž.

Dnešní úryvek z Mt mluví o podivném smýšlení lidí, kteří si myslí, že mají vůči Bohu nárok na odměnu, kterou musejí dostat. Ale takový nárok neexistuje. Bů nám dává víc než si dovedeme představit.

Mt 20,1-16a

Evangelium popisuje situaci, která je tak říkajíc k naštvání. Čtenář se obvykle ztotožňuje s tím, kdo pracoval od rána celý den, a připadá mu nespravedlivé, že nakonec dostane stejnou odměnu jako ten, kdo pracoval pouhou hodinu, i když je to odměna předem domluvená. Kdyby se to dělo dnes, okamžitě by odborová organizace protestovala, protože by to byla evidentní nespravedlnost.

Písmo nám i celé církvi klade otázku, kolikrát máme odpustit člověku, který se nějak provinil. Není to snadná otázka, mnozí jsou přesvědčeni, že některé přestupky by církev odpouštět neměla. Ale proti tomu stojí Boží milosrdenství. Každopádně teď se na ně spolehněme, …

Mt 18,21-35

Kolikrát máme odpustit člověku, který se provinil? Kolikrát nám odpouští Bůh? Kde jsou hranice lásky k bližnímu? Ježíš říká, že hranice stavět nelze, odpouštět je třeba stále znova, protože takto nám odpouští Bůh.

Věříme v dobrého Boha, věříme, že Bůh je dobrý, odpouštějící, milosrdný, nikoho nezatracuje, všechny zve k sobě, nikoho nevylučuje.