Sobota 1. 3. 2025 – 7. týden v mezidobí
Sir 17,1-13 (řec. 1-15)
Bůh stvořil člověka ze země a zase ho do ní vrací. Dal jim několik dní a určitý čas a svěřil jim moc nade vším na zemi. Oděl je silou a podle svého obrazu je stvořil. Bázeň před nimi vložil do každého tvora, aby vládli nad zvěří a ptactvem. Dal jim svobodnou vůli, jazyk a oči, uši a mysl k přemýšlení. Naplnil je rozvahou, kterou dává rozum, o dobru i zlu jim dal poučení. Vložil jim do mysli své světlo, aby jim ukázal velikost svých skutků. Budou chválit jeho svaté jméno, hlásat jeho velkolepá díla. Přidal jim poznání a jako dědictvím je obdařil zákonem života. Uzavřel s nimi smlouvu navěky a své příkazy jim sdělil. Na vlastní oči viděli jeho velkolepou slávu, jeho velebný hlas slyšeli na vlastní uši. Řekl jim: „Chraňte se všeho bezpráví“, a každému přikázal, jak jednat s bližním. Vždycky je před ním jejich chování, před jeho očima se nemohou skrýt.
Autor ve zkratce shrnuje biblickou antropologii, chybí tu jen poukaz na dvojakost lidského bytí, tedy že člověk je stvořen jako muž a žena. Člověk je viděn jako Boží tvor, jemuž je svěřena moc nad stvořením, který je obdařen svobodnou vůlí, rozumem, smysly, a to aby poznával Boha, sloužil mu a vzdával mu úctu. Základní Boží přikázání pro člověka je vzájemný respekt mezi lidmi, de facto jinak vyjádřeno dvojí přikázání lásky. Bůh je člověku neustále přítomen, člověk se před ním nikam neschová. Tohle je ovšem mnohým lidem zcela lhostejné. A díky tomu máme, co máme.
Mk 10,13-16
(Matky přinášely k Ježíšovi) děti, aby jim požehnal. Ale učedníci (jim) to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.
Učedníci se opět projevují jako nepraví ochránci Ježíšovi. Znovu a znovu mají pocit, že on náleží především jim. Osobují si právo hodnotit, kdo je a není hoden Ježíšovy pozornosti. Ježíš se ovšem nedá a dětem žehná. Děti jsou budoucnost, děti mohou být vzorem pro dospělé svou důvěrou, svou upřímností, svou čistotou. Ježíš dětem žehná, Ježíš jim rozumí, bere je do náruče, má je rád.
