Pátek 1. 7. 2022 – 13. týden v mezidobí

Am 8,4-6.9-12

Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po (slavnosti) novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“ „V onen den – praví Pán, Hospodin – o polednách dám zapadnout slunci, za jasného dne sešlu temnotu na zem. V nářek změním vaše slavnosti, v žalozpěvy všechny vaše písně, žínicí zahalím všechna bedra, lysinu přivedu na každou hlavu, způsobím nářek jako nad jediným synem a konec všeho jak bolestný den! Hle, blíží se dny – praví Pán, Hospodin – kdy sešlu na zemi hlad; ne hlad po chlebě ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinova slova.“ Budou běhat od moře k moři a chodit od severu na východ, budou hledat Hospodinovo slovo, ale nenaleznou ho.

Zde se prorok Amos obrací adresně na bohaté a vlivné, kteří zneužívají svého postavení a své moci a vykořisťují chudé, kradou a podvádějí, aby si nahrabali pro sebe, pro svůj luxusní a bezstarostný život. Prorok jim ohlašuje zkázu, pokud své chování nezmění. Ona zkáza nebude tkvít především v materiální rovině, nýbrž ve ztrátě vlastní identity. Jestliže svým chováním a jednáním opustili Hospodina, tedy zapírají svou identitu, pak o ni opravdu přijdou a bude pro ně obtížné, ne-li nemožné ji znovu vybudovat. K tomu i historicky došlo a obyvatelstvo vystěhované ze severního Izraele do Asýrie bylo rozptýleno v Mezopotámii mezi pohanské obyvatelstvo a svou identitu se mu nepodařilo obnovit.

Ve starověku „národní“ identita úzce souvisela s náboženskou, což moderní západní společnosti již neznají, na rozdíl od jiných kultur. Přesto je možné o národní identitu přijít, když jsou zanedbávány ty důležité znaky, které ji utvářejí. Toho bohužel zneužívají různí populisté a nacionalisté. Identita je utvářena především respektováním morálních norem, solidaritou, respektem k druhým a hodnotám vzájemného soužití.

Mt 9,9-13

Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to zaslechl a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: `Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.“

Ježíš povolává celníka, jednoho z lidí, kteří byli ve všeobecném opovržení jako kolaboranti a ti, kdo se obohacují na úkor druhých. Ježíš si nevybírá na základě lidských kritérií, nýbrž svých vlastních, a to už tehdy štvalo vlivné mravokárce z řad farizejů. Ježíš nebyl vnímán jako někdo bezvýznamný, a proto probouzel vášnivé reakce, když si vyvolil své učedníky z vrstev společnosti, které nebyly ve všeobecné vážnosti. To dělá dodnes, i když to mnohdy štve současné církevní mravokárce a kritiky. V tom se časy tak úplně nezměnily.