Úterý 11. 7. 2023 – 14. týden v mezidobí, svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Můj synu, přijmeš-li moje slova a mé příkazy u sebe schováš, tvoje ucho dá pozor na moudrost, tvoje srdce se otevře k poznání. Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň přes Hospodinem a poznáš Boha. Vždyť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. Štěstí uchovává pro poctivého, je štítem těch, kdo chodí bez úhony, brání stezky svých spravedlivých, střeží cestu svých přátel. Tu pochopíš spravedlnost a právo, poctivost a každou cestu k dobru.

Kniha Přísloví ve svých naučeních chce vést k moudrosti, tedy ke správnému zvládnutí života. V tomto úryvku autor poukazuje na to, že cesta k moudrosti, skrze niž se člověk dobírá správného chápání světa a života, spočívá v otevřenosti srdce (nejde tu o city, protože v biblické mluvě je srdce orgánem poznání a chápání), resp. mysli a v touze po pravdě. Jestliže člověk hledá pravdu upřímně, nemůže Boha minout. S tím je spojeno i správné nasměrování života a proniknutí pod jeho povrch. Ovšem Boží ochranu, která je tu zaslibována poctivému a spravedlivému, si člověk nesmí představovat jako ochranu před nepříjemnými či zlými situacemi, problémy a negativními zkušenostmi. Těch nebyl ušetřen ani Ježíš. Boží moudrost chodí poněkud jinými cestami a střeží především člověkovo srdce, pokud se jí otevře.

Mt 19,27-29

Petr řekl Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“

Ani učedníci, přestože byli stále s Ježíšem, neprožívali jistotu správné cesty a její smysluplnost. Proto se i Petr ptá po smyslu radikálního rozhodnutí rozejít se s minulostí, opustit dosavadní jistoty a dát se na cestu s Ježíšem. Ježíš jeho otázku chápe a bere vážně, neboť dobře ví, čeho se jeho učedníci kvůli němu vzdali. A tak jim smysl toho všeho ukazuje. Ten ovšem leží v budoucnosti, v přítomnosti lze v něj jen doufat a věřit, avšak zárukou jeho naplnitelnosti je Ježíš sám. Velkorysost srdce se „vyplácí“, ne tak jednoduše ve smyslu hmotném jako v radosti a pokoji nitra. Leckdy však vyvolává i hmotnou reciproční reakci.