Zamyšlení k mešním textům z 14. 3. 2022

Pondělí 14. 3. 2022

Dan 9,4b-10

Pane, Bože veliký a strašný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání: Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme bezbožně, vzbouřili jsme se a odchýlili od přikázání a nařízení. Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří tvým jménem mluvili k našim králům, knížatům, našim otcům i všemu lidu země. Tobě, Pane, sluší přiznat spravedlnost, nám však hanbu na tváři, jako se dnes (skutečně hanbí) judští mužové i jeruzalémští obyvatelé a všichni Izraelité, blízcí i dalecí, ve všech zemích, do nichž jsi je vyhnal pro nevěrnost, které se vůči tobě dopustili. Hospodine, nám se sluší hanbit ve tváři, našim králům, knížatům a našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě. Avšak, Pán, náš Bůh, ať má s námi milosrdenství a odpustí nám, neboť jsme se proti němu vzbouřili, neposlouchali jsme hlas Hospodina, našeho Boha, abychom kráčeli v jeho zákonech, které nám dal skrze své služebníky proroky.

Danielova modlitba je modlitbou vyznání hříšnosti celého lidu. Daniel se modlí jako vyhnanec v postoji zkroušenosti srdce (v postu, v žíněném rouchu a v popelu). Z celé modlitby zde máme pouze úvodní část, v níž Daniel rekapituluje, proč došlo k tragickému osudu Izraele: nedbáním na Boží ustanovení (ta se vztahují k pravé bohoslužbě, sociálním ohledům a správnému jednání) a nenasloucháním varovným výrokům proroků, skrze něž mluvil sám Hospodin. Izrael si nemůže stěžovat na Hospodina ani na svůj neblahý osud, protože ten je důsledkem jeho hříchů a provinění. Může už jen doufat v Boží věrnost.

Problémem však je, dnes stejně jako tehdy, uvěřit tomu, že když budeme respektovat základní Boží ustanovení, tak jak jsou vyjádřena v Dekalogu a následně v přikázání lásky i v Blahoslavenstvích, tak budeme žít dobrý život jako jednotlivci i celá společnost.

Lk 6,36-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“

Tenhle životní program je velmi náročný, protože to vypadá, že člověku nakonec nic nezbude, že to bude on, kdo bude stále ustupovat, bude za hlupáka či troubu, který na sobě nechá dříví štípat. A navíc to tak přesně nefunguje, že když člověk dává, tak dostane nazpět, jak by chtěl očekávat. Mnohý současný člověk by tento životní program považoval nejen za neuskutečnitelný, ale za nesmyslný. Na nebeskou odměnu se navíc už nehraje.

Ježíš ale nemluví o nějaké odměně po smrti, nýbrž o životě tady na zemi. Nefunguje to sice tak jednoduše, že za dobro sklízí člověk vždycky jen dobro, ale přesto jsou Ježíšova slova pravdivá a program je v životě realizovatelný. Být milosrdný neznamená být slepý a lhostejný ke zlu a špatnému jednání, ale nikoho definitivně neodepsat (pominu kategorii lidí s různými poruchami chování, psychopaty apod.). Bůh je milosrdný, tedy neustále má pro člověka otevřenou šanci, cestu dopředu, ale rozhodně není lhostejný ke zlu. Bůh je milosrdný, protože miluje a protože ví o naší lidské omezenosti a slabosti. Člověk může být milosrdný, tedy usilovat o dobro druhého, dát mu novou šanci, protože ví o vlastní nedokonalosti, hříšnosti, sebestřednosti a stejně tak i o lidské omezenosti druhých. A je třeba, aby než vynese nad druhým definitivní soud či odsudek, si právě tuto skutečnost uvědomil. V příběhu s cizoložnou ženou říká Ježíš jejím soudcům: „Kdo je bez viny, hoď po ní kamenem.“

A také dávat je třeba s otevřeným srdcem. Moje zkušenost je, že štědrost se „vyplácí“. Dávat je většinou snadnější než brát. Vesměs dáváme ze svého přebytku, nikoliv nedostatku. Je třeba se dělit, už jen proto, že na věčnost si člověk nic neodnese a „radostného dárce miluje Bůh“. Uvěřit pravdivosti Ježíšových slov a řídit se jimi se dnes tak moc nenosí, ale fungují, byť se to zdá nemožné. Neznamenají, že člověk přestane používat rozum a vidět a hodnotit životní situace a jednání druhých realisticky a pravdivě, ale že své soudy nepovažuje za absolutní a že vědomě neroztáčí spirálu zla, nýbrž proti zlu bojuje dobrem. Řídit se jimi také znamená, že člověk se nepovažuje za lepšího než druzí a nenárokuje si to, co má, protože to není nikdy jen jeho zásluha.

Je třeba si přát, aby nám současná vlna solidarity vydržela i nadále, a to nejen ve vztahu k bojující Ukrajině a jejím uprchlíkům. Přijde mi až neuvěřitelné, jak vstřícní lidé zde dokáží být, když je nemasíruje nenávist k druhým a šířící se strach z uprchlíků, jak tomu bylo v roce 2015.

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

© 2021 Farnost Dolní Počernice