Čtvrtek 14. 7. 2022 – 15. týden v mezidobí

Iz 26,7-9.12.16-19

Stezka spravedlivého je přímá, spravedlivému rovnáš cestu. Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine, tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše. Svou duší po tobě toužím v noci, ale i v duchu tě hledám svým srdcem. Až zazáří tvé rozsudky na zemi, naučí se spravedlnosti obyvatelé světa. Hospodine, uděl nám pokoj, neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem. Hospodine, v úzkosti tě hledali, mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest. Jako těhotná žena, když se blíží k porodu, svíjí se a v bolestech křičí, tak jsme byli před tebou, Hospodine. Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali, a porodili jsme vítr; nepřinesli jsme zemi spásu, nenarodili se obyvatelé pro svět. Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou. Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu. Tvá rosa je rosou světla, země zrodí stíny.

Prorok Izajáš vyjadřuje za Boží lid vědomí viny i naděje. Člověk není nositelem spásy, i když se do této role velmi často staví. Pokoj přichází od Hospodina, ale není to žádný násilnický automatismus. Lidé musejí být pro tento Boží pokoj otevření. A v tom je ten problém. Jak píše sv. Augustin ve svých Vyznáních: lidské srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu. Pokoj může nastat, když lidé tuto nabídku přijmou, když budou svým srdcem zakotveni v Boží přítomnosti. A to se děje zřídka. Bohužel.

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

Ježíš reprezentuje Boží lásku, onu Boží proexistenci. On je útočištěm pro všechny, kdo jsou zmoženi, upracovaní, na dně. Neřeší za ně jejich problémy, ale nabízí jim přístav pochopení. On tím vším prošel, on rozumí lidské bídě a nouzi. Ten přístav pochopení nabízí i skrze své následovníky, pokud jsou ochotni jít v jeho stopách. Jsou tím pověřeni, jsou k tomu povoláni.