Úterý 19. 10. 2021 – 29. týden v mezidobí

Řím 5,12.15b.17-19.20b-21

Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho (člověka) vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. Kde se však rozmnožil hřích, (tam) se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Smrt, jak ji apoštol Pavel chápe, neznamená primárně fyzický zánik. Ten je jen přechodem k životu v plnosti nebo neživotu. Smrt znamená odloučení od Boha, a to způsobuje hřích. Skrze Adama vešel do světa hřích, který se projevuje chaosem a odvratem od Boha. Svět jako celek je neodvolatelně zapleten s hříchem a člověk sám není s to tuto zapletenost rozplést. Protože však Božím záměrem je společenství Boha s člověkem, lidstvem, tak Bůh učinil zásadní krok k vymanění světa z hříchu, a to skrze svého Syna. Skrze něho je tedy člověku nabídnuta cesta k překonání hříchu, a to zcela univerzálně. Je však na člověku, jenž je ve svém rozhodování v tomto ohledu svobodný, zda se této Boží nabídky ujme či ne. Rozhodnutí člověka pro Boží milost, pro Boží nabídku, je pouze prvním krokem. Je třeba ji realizovat v životě. Nabídnutá cesta není žádným automatismem.

Lk 12,35-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.“

Ježíš nabádá své učedníky k bdělosti a připravenosti. Když se dlouho tak říkajíc nic neděje, je snadné usnout na vavřínech. A právě před tím evangelista podobenstvím varuje. Velmi útěšný je obraz pána, který obsluhuje své služebníky, jestliže je najde jako ty, kdo na něj v bdělosti čekají. Bůh sám se ujímá těch, kdo na něj čekají, kdo po něm touží a dopřává jim plnost života. Obraz hostiny a pána, který obsluhuje, byl v Ježíšově době silný, protože většina jeho adresátů nic takového nezažívala: byli nuceni sloužit a vydělávat si obtížně na živobytí a hojnost jídla jim byla odepřena, natož účast na hostinách.