Zamyšlení k mešním textům z 20. 12. 2020

Neděle 20. 12. 2020

2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16

Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“ Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“

Tento text je velmi důležitý, neboť formuluje zaslíbení pro Davida a jeho rod, jež se stalo proroctvím mesiánským, protože jeho naplnění se nevyčerpalo králem Šalamounem ani dalšími Davidovci, nýbrž zůstalo otevřeno do budoucnosti. Křesťané vidí jeho naplnění v osobě Ježíše Krista, potomka z rodu Davidova.

David měl v plánu vystavit dům (chrám) pro Hospodina, Bůh ho však předešel a zaslíbil mu něco mnohem většího, než je dům z materiálu stavebního, byť třeba nejvzácnějšího. Bůh zaslíbil Davidovi trvání jeho rodu-domu (dynastie se v hebrejštině označuje jako dům). Dům z kamene, malty a jiných materiálů jednou pomine (jak se ostatně stalo v židovských dějinách dokonce dvakrát), ale dům, který staví Hospodin, má trvalost věčnou, proto je důležité spoléhat mnohem více na Hospodina než na vlastní síly a nápady.

Řím 16,25-27

(Bratři!) Bůh vás může utvrdit, (abyste žili) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly. A proto Bohu, který jediný je moudrý, buď skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.

Jde o závěrečné verše Listu Římanům, v nichž Pavel na závěr připomíná svým adresátům, že tajemství Boží lásky, jež se vrcholně projevilo darem Syna, jim bylo odhaleno. To, k čemu se nemohly dostat předchozí generace, bylo vyneseno na světlo, a to pro všechny, nikoliv jen pro vybrané.

Pavel adresáty nabádá, aby žili podle evangelia. Co to však z jeho pohledu znamená? Evangelium je ohlášení dobrých věcí pro člověka, totiž že Bůh s ním chce žít v co nejtěsnějším společenství, a cesta k tomu vede následováním jeho Syna Ježíše Krista – jeho oddanosti, nezištnosti, zájmu o druhé, lásky a důvěry v Boží prozřetelnost, i když to z lidského hlediska vypadá bledě. Je to výzva i pro nás, neboť tajemství nám bylo zjeveno, stali jsme se jeho součástí.

Lk 1,26-38

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

V Lukášově podání je to Maria-žena, jíž je určeno Boží poselství a jehož se ona i přes určité neporozumění chápe. Člověk nemusí vždy všemu stoprocentně rozumět, může se však přitom spoléhat na Boží dobrotu a lásku. Kroky do tmy je mnohdy třeba dělat právě v těch velmi důležitých rozhodnutích.

Hlavním tématem je však ono dítě, které se má narodit – Syn Boží. Ten má s konečnou platností naplnit ona dávná zaslíbení, která byla dána Davidovi. „Jeho království nebude mít konce“, on bude určovat běh dějin až do konce. Boží Syn však neurčuje jen běh dějin jako celku, nýbrž i běh života každého z nás, pokud mu v něm dáme místo. A to až do skončení času – pak totiž bude Bůh všechno ve vše a nám bude dopřán jen čirý úžas radosti nad Boží krásou.

 

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X