Zamyšlení k mešním textům z 22. 11. 2020

Ez 34,11-12.15-17

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

Prorok Ezechiel má ve své prorocké knize obsáhlou pasáž o Hospodinu a pastýřích, totiž špatných pastýřích, kteří se nestarají o svěřené stádo, jak mají. A proto to bude sám Hospodin, jenž se ujme svého vyvoleného lidu, svých ovcí. Špatní pastýři byli vždycky, což je sice smůla, někdy až katastrofa pro stádo, ale je třeba vědět, že jediným pravým pastýřem je Hospodin. On špatné pastýře potrestá. To, že jsou i špatní pastýři, neznamená, že Hospodin není dobrý pastýř, že není věrohodný. Ale ani ovce nejsou z obliga – i ony nesou svou zodpovědnost.

Obraz ovcí a pastýřů už nepatří do našeho industriálního, či dokonce postindustriálního světa a nechceme být považováni za ovce, protože máme obraz ovce a stáda spojený s tupou poslušností, bezhlavostí, ztrátou individuality-stádovostí. Nicméně tento symbol nám má zprostředkovat jistotu Boží starosti o ty, kdo k němu patří.  Hospodin nelenuje a vyhledává pro své věrné to, co potřebují, stará se o ztracené a zraněné, když ti, kteří jsou péčí pověřeni, selžou.

1 Kor 15,20-26a.28

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

Pavel ujišťuje Korinťany, že zmrtvýchvstání není fikcí, že to není jen nějaký stav ducha, nýbrž reálná budoucnost, jež je zakotvena v Ježíšově zmrtvýchvstání. Nakonec bude Ježíšovi všechno podřízeno, nakonec zanikne smrt a pak se vše vrátí k naplnění v Bohu. Stvoření, jež vyšlo od Boha, dojde svého plného završení, svého cíle, v Bohu samém. Bůh bude všechno ve všem – už žádná jiná realita než tato Boží nebude existovat a my budeme její součástí. 

Mt 25,31-46

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘ Potom řekne i těm po levici: ‚Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Autor Matoušova evangelia klade velký důraz na správné jednání (ortopraxi). To, a jen a právě to, rozhoduje o definitivní budoucnosti člověka. V Mt 7,21 se říká velmi lapidárně: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘ vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Co je tou vůlí, o tom právě hovoří dnešní podobenství z konce evangelia. Je důležité, ba nezbytné se modlit, ale to nestačí: člověk musí jednat ve prospěch druhých, neboť v nich se setkává s Ježíšem. On se ztotožňuje s těmi, kdo potřebují lidský zájem a akci. Křesťansky chápaná sociální práce je ideově založena na tomto podobenství.

Blíže viz kázání.

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2020 Farnost Dolní Počernice

X