Zamyšlení k mešním textům z 22. 2. 2021

Pondělí 22. 2. 2021 – Svátek Stolce sv. Petra

1 Petr 5,1-4

Milovaní! Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Vlastně je ten text docel zvláštní a překvapivý vzhledem k tomu, že jde o něco jako okružní list pro maloasijské obce v 1. století. Poněkud nečekaně se najednou z něho dozvídáme, že by už tehdy mohli být představení, kteří zasluhovali varování autora listu (starejte se o obec dobrovolně a nechtějte z toho finančně těžit!), a to v situaci, v níž je církev na okraji společnosti a vystavená všelijakým ústrkům a represím. Je vidět, že problémy s lidskou stránkou církve byly od začátku. Ten, kdo stojí v čele, má svou roli brát jako službu druhým, službu celku společenství. On první má být ochoten jít skutečně cestou následování Krista, a ne si ze své pozice, která mu byla svěřena, činit odrazový můstek pro dosažení výhod, lepšího postavení mezi ostatními a prestiže. Prvotní obce podobně jako antické spolky vytvářely jakousi paralelní společenskou strukturu (dnes bychom je zařadili do oblasti občanské společnosti), kde člověk mohl dosáhnout jakési prestiže, postavení, důležitosti, jehož se ve většinové společnosti nemohl domoci  – tam hrály pro vliv a věhlas důležitou roli vznešený původ, majetek, společenské postavení, vzdělání a známosti – a takových křesťanů bylo v prvotní církvi pramálo. Touha vyniknout a hřát se obdivem a úctou druhých není nikomu úplně cizí, a když to nejde ve velkém, tak alespoň v malém, proto je třeba, aby to člověk reflektoval a jednal dobře a zodpovědně pro věc samu a ne pro obdiv a úctu druhých. Těch se mu dostane, když je nehledá, když na nich nelpí. Pak totiž ten „nevadnoucí věnec slávy“ už má, byť ještě ne v úplnosti – tím je přece společenství s Kristem. 

Mt 16,13-19

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim. „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“

Tahle perikopa je v Markově a Matoušově evangeliu jakýmsi středem kompozice evangelia – od tohoto momentu (otázky „za koho mě považují lidé, za koho mě považujete vy“ a Petrovy odpovědi) se Ježíš vydává na cestu do Jeruzaléma, na cestu, jež končí na kříži.

Jde o Ježíšovu identitu. Odpovědi učedníků naznačují, že Ježíš měl u lidí značnou prestiž, že vnímali, že není jen tak někdo, a tak ho přiřazovali do kategorie proroků, lidí poslaných Bohem k hlásání Božího slova. A tím také Ježíš byl. Víc si asi tehdejší lidé nedokázali představit. Jenže to nebylo všechno. A tak Ježíš se ptá svých nejbližších, těch, kteří měli účast na jeho životě, s nimiž sdílel všechno, co mohl. Petr jako mluvčí všech vyznává Ježíšovu plnou identitu, ale po pravdě řečeno ani on nechápe, co všechno to znamená. Jeho slova však nejsou z něho (nemá to od člověka: nezjevilo mu to tělo a krev), nýbrž mu i učedníkům tento vhled do Ježíšovy pravé podstaty byl darován Bohem. Ale přesto že ani on nechápe dosah této výpovědi, jak plyne hned z následující scény, je mu i ostatním (jak je pak řečeno v 18. kapitole) svěřena zakladatelská role pro pokračování Ježíšova poslání v dějinách, pro vznik a život církve. Církev až do konce času stojí na svědectví prvních učedníků a předávaného Ježíšova chrismatu.

I nám klade Ježíš otázku: Za koho mě považuješ ve svém životě ty?

Farnost Dolní Počernice

ŘÍMSKOKATOLICKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA FARNOSTI U KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

administrátor farnosti

P. Libor Ovečka, tel: 732 944 964

Kontakty

Třída Národních hrdinů 71

190 12 Praha 9 – Dolní Počernice

Číslo účtu

2400040748/2010, Fio Banka

© 2021 Farnost Dolní Počernice

X